Zdravá skepse

Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info

Týden před volbami jsme zahrnováni tunami soběstřednosti, cynismu a polopravd či rovnou lží. Předvádí se nám tu kde kdo s představou, že je rozumné jej poslouchat. Nemá to správnou gramatiku, nemá to hlavu a patu, je to bída. A hlavně, chybí tomu zdravá skepse.

Ale nepíšu tu politickou agitku, připomínám přínos reformace, která si počítá v říjnu pět set let. V duchu politických šarvátek bych mohl slyšet, že reformace přinesla jen rozdělení, bolest a války. A že tvrdost Tridentského koncilu a jeho příkrého oddělení toho, co je pravověrné a co ne, by vůbec nebyla, kdyby nebylo reformace. Jistě, reformace přinesla bolest. Ale třeba by ta bolest nebyla, kdyby římská církev nezavrhla Luthera a celý proces reformace. Změny středověké církve uzrály, nikdo je nevymyslel, přinesl je čas a v něm plující svět, lidé a obecné poznání. Je hloupé za ně vinit ty, kteří s nimi přišli. Určitě uznáte, že taková diskuse nikam nepovede. Má blízko k tomu předvolebnímu štěkání.

Co tedy skutečně přinesla reformace? Zdravou skepsi. Přesně to, co se dá postrádat v předvolebním klání a co každý marketingový poradce považuje za cestu do volebního pekla. Když Luther došel na konec svých pozemských dní a uklízeli po něm jeho smrtelné lože, našli v něm malý lístek s bilančním hodnocením života. Zněl takto:

„Nikdo nemůže porozumět Vergiliovým Zpěvům pastýřským a rolnickým, pokud pět let nebyl pastýřem či rolníkem.
Nikdo, zadruhé, myslím, neporozumí Ciceronovým dopisům, pokud se po dvacet let nečinil ve vysokém státním úřadě.
Ať se nikdo nedomnívá, že dostatečně ochutnal svatá Písma, pokud sto let spolu s proroky nespravoval církev.
Jde proto o nesmírný div, co se týče zaprvé Jana Křtitele, zadruhé Krista, zatřetí apoštolů. Ty nepokoušej tuto božskou Aeneidu, nýbrž skloněný uctívej její stopy.
Jsme žebráci. To je pravda.“

Luther se takovým způsobem vyjadřoval častěji. Není to nic, co by vybočovalo. Touha po krásné církvi a brilatních myšlenkách tak často narážela na lidskou bídu. Říká tu, že agronomem nemůže být ten, který se pět let nerýpá v zemi. Dobrým politikem nemůže být ten, který alespoň dvacet (!) let nebrousí komunál a nedělá drobnou práci politickou. A dobrým mistrem nad Biblí může být jen ten, kdo alespoň sto…

Jsme to ale žebráci! To je celá pravda. Jistě půjdu k volbám. Ta možnost je výdobytkem reformačních procesů. A zvolím toho, u něhož najdu alespoň snítku zdravé skepse.

Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Litomyšli, fotograf a publicista. S laskavým souhlasem převzato z autorova blogu na webu Respekt.cz.