Terorismus trochu jinak

Koronavirus se poprvé objevil v Číně, odtud se rozšířil do celého světa
Autor: state.gov / Creative commons

Někdy od druhé poloviny 20. století jsou obyvatelé této planety vystaveni terorismu. Po opakovaných teroristických akcích, které připravily o život mnoho lidí, se dokonce začalo říkat, že válka je oproti této formě zla přijatelnější. Je totiž zřejmé, kdo je nepřítel, je možné jej odhalit a bojovat proti němu. Naproti tomu terorismus bojuje záludně, skrytě, zabíjí nic netušící civilní obyvatele, jen aby zastrašoval, terorizoval, a tak dosahoval svých zvrácených cílů. Je velmi těžké jej odhalit, natož proti němu bojovat.

V těchto dnech jsme svědky něčeho podobného. Jen v roli teroristů nejsou zfanatizovaní lidé, ale koronaviry. Jakési částice, které jsou vidět jen ve speciálním elektronovém mikroskopu. Navíc se ani neví, jakého jsou původu, prý něco mezi živým organismem a neživou látkou. Přesto jsou geniální  v tom, kolik toho umí. Šíří se neviditelným způsobem, zabíjejí a terorizují celý svět. Počínají si systematicky, mezi oběťmi nerozlišují, snad jen, že si vyšlápli na ty slabší, bezbrannější, zkrátka teroristé.  Paradoxní je, že to umí udělat doslova tak, aby byl člověk člověku katem. Jak kruté. Nespokojí se s málem, chtějí terorizovat celou planetu. Začíná to ztrátou soukromí. Nakažení souhlasí, aby byly prověřeny jejich mobily, s kým se stýkali, kde a kdy. Člověk si pak sám sobě omezuje svobodu pohybu, nemůže do práce, zavírají se hranice. Zdravotnické systémy jsou přetížené, ekonomiky kolabují, firmy krachují, lidé přicházejí o práci, chudí se ještě víc zadlužují, obchody až na výjimky zavřené. Narušen je celý vzdělávací systém od základních škol po univerzity. Nemluvě o zákazu kulturních a společenských aktivit, o rušení sportovních akcí. Můžeme ještě zmínit zákaz společných volnočasových aktivit, a s tím spojené noční můry cestovních kanceláří a miliardové ztráty aerolinek. Mohlo by se pokračovat, koronavir toho umí opravdu hodně.

Terorismus trochu jinak

Daniel Fajfr
Autor: archiv Daniela Fajfra

Co s tím? Je obdivuhodné, jak většinou svorně a solidárně čelí lidstvo této globální pohromě. Člověk obdařen výjimečnými schopnostmi zvládne i tuto pandemii. Díky Bohu, naše matička země disponuje vším potřebným k tomu, aby odborníci objevili a vyrobili lék, a tím ukončili teror koronaviru. Nedá mně, abych nezmínil Žalm 91, který nám připomíná, že se neděje nic nového pod sluncem. Čteme v něm, že Bůh zkoušené neopouští, ba naopak, povzbuzuje je: Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež šíří zhoubu za poledne… tebe se to nedotkne. Dále se dočítáme, že Bůh mu dá vyváznout a dopřeje mu ještě řadu let. Úžasná naděje.

Má to ale jeden velký háček. Je to jen do času a za určitých podmínek. Existuje totiž ještě horší nákaza, daleko nebezpečnější, než žalmistou zmíněná zhouba. Tu si mezi sebou také svorně přenášíme. Rodíme se s infikovaným srdcem zakřiveným do sebe, a to má svoje následky. Sami se svojí neposlušností ničíme, narušujeme si vztahy, životní prostředí. Nakonec všichni tomuto viru podlehneme. Jde o pandemii hříchu, která plyne z toho, že žijeme, jako by Bůh nebyl. Důsledky neléčené nákazy jsou fatální, nekončí jen smrtí, ale věčným zahynutím. Existuje však vakcína, která má stoprocentní účinek. Bůh poslal do světa nakaženého hříchem svého Syna Ježíše Krista, který tomuto zhoubnému viru hříchu podlehl. Svou smrtí a vzkříšením však přemohl jeho účinky a nyní tuto vakcínu nabízí všem. Stačí požádat. Je pro každého, kdo pochopil závažnost situace, neboť proti této nákaze je současná pandemie jen slabý odvar.

 

Daniel Fajfr je kazatel Církve bratrské na Praze 13. Emeritní předseda Ekumenické rady církví a Rady Církve bratrské.