Seznamka
Oficiální logo synodální cesty
Autor: www.synod.va
Synodalizace světové katolické církve se posunula o obrovský krok kupředu: čeká nás však ještě mnoho práce na známých, ale oficiálně pojmenovaných otázkách.
-
Byla to důležitá etapa synodální cesty světové církve, kterou svolal papež František. Nebyla ani jednou z obvyklých biskupských synod, nýbrž byla to biskupská synoda “extended”, rozšířená v církevní shromáždění svého druhu: synoda Božího lidu, v níž měli místo a hlas nejen biskupové, nýbrž pokřtění, ženy a muži. Už jen to může povzbudit ty místní církve, které si jako církev v Německu přejí určitý druh “církevního parlamentu”, a tím institucionalizaci synodality.
-
Za ty čtyři týdny se důležitá část světové katolické církve z vlastní zkušenosti stala více synodální. Někteří z nás se tomu mohou pousmát: ale byl to skok dopředu: v synodní aule stálo rozmístěných mnoho stolů pro malé skupiny, kolem nichž seděli muži a ženy spolu s biskupy a kardinály a radili se jako rovný s rovným. Mnozí biskupové, jak řekl kardinál Mario Grech na tiskové konferenci po ukončení zasedání, usedli ke stolu s ledovou tváří a po této zkušenosti postupně roztávali. Jeden z německých biskupů řekl, že pro mnoho biskupů to byl přímo trénink naslouchání. Je možné, že mnozí biskupové se do vedení svých místních církví vrátí proměnění. I to by byl velký úspěch.
-
Je potěšitelné, že zpráva opustila příkrý protiklad synody a parlamentu. To dává smysl, protože Duch svatý je činný nejen na synodě, ale právě i v parlamentech, které usilují o společné blaho. Působení Ducha svatého a demokratická pravidla hry se snášela docela dobře. Zpráva byla odsouhlasena větu po větě. Tak jak je, získaly všechny odstavce dvoutřetinovou většinu.
-
Synodní práce spočívala v naslouchání Duchu svatému a v úsilí o rozlišování duchů. Tento „rozhovor v Duchu“ přinesl cenné zkušenosti: účastníci se učili naslouchat, projevovat respekt vůči různosti názorů a ustát nesoulad. Nebylo ani třeba vynakládat úsilí o přesvědčení oponenta. Tím ovšem tato metoda „rozhovoru v Duchu“ narážela na své hranice. Spiritualizace způsobila jistý druh neproduktivního vyvarování se konfliktů. Bylo nastíněno víc otázek než odpovědí. Dlouho odkládaná reformní témata se neposunula. Navíc se vymstilo, že ve srovnání s II. Vatikánským koncilem u stolů v synodní aule neseděly odborné teoložky a teologové. Vyznívá to i ze závěrečné zprávy. Právě pro “prohloubení” otázek, které zůstaly otevřené, se žádá práce teologů a odborníků dalších věd.
Paul Zulehner
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons -
Vysoký podíl hlasování pro předložený text byl ovšem vykoupen tím, že mnoho otázek vyřešeno nebylo, nýbrž ponechaly se i nadále otevřené: už jen to musíme vyhodnotit jako velký úspěch. Pro následující rok to znamená mnoho práce. Otevřený zůstal diakonát žen, otázka celibátu, sexuální kultury, genderové otázky, žehnání stejnopohlavním párům. Na jedné straně to mohlo zklamat ty, kteří už teď očekávali jasná rozhodnutí. Znepokojí to ovšem také ty, kteří by tyto otázky chtěli smést ze synodního stolu. Těch podle poměru hlasování u třetiny citlivých otázek vůbec není málo.
-
Zpráva výslovně říká, že je chyba chápat ženy v církvi jako téma nebo dokonce problém. Toto kritérium ovšem může být použito na mnoho formulací v samotné zprávě. Je řada žen, které v záležitostech týkajících se ženy našly své místo a také je teologicky promyslely. Snad by nás lépe dovedlo k cíli, kdybychom takové vynikající teoložky pozvali a naslouchali Duchu svatému spolu s nimi.
-
To, že se synodální shromáždění zabývalo synodalitou, dává důvod k obavám, že půjde primárně o vnitrocírkevní reformy: tedy jak mohou být pokřtění získáni a přiměřeně vyškoleni pro hlásání evangelia tak, aby mohli převzít odpovědnost; a současně jak mohou nositelé moci rozvíjet novou synodální kulturu úřadu, a to ještě před svěcením, nebo jak při jmenování biskupů nacházet kandidáty se smyslem pro synodalitu. Zpráva naštěstí u těchto vnitrocírkevních otázek nezůstává stát. Byl přítomný současnými událostmi otřesený svět, mimo jiné v osobách pocházejících z krizových oblastí, z Ukrajiny a Ruska, z Izraele a Palestiny. Byla věnovaná vysoká pozornost migraci, bylo slyšet křik země a chudých. Široký prostor našly i výzvy spojené s šířením informací, a to proto, že internet a sociální sítě mohou být místem pro mladé influencery evangelia, ale současně i prostorem pro nenávist vůči církvi.
-
Na cestě k synodalizaci církve se mají podle zprávy v budoucnu více podílet kněží a jáhnové. Možná mnohé z nich odradila hrozba klerikalismu. Duchovní průvodce Timothy Radcliffe OP proto žádal pro kněze v synodální církvi pozitivní vizi. Kněžím, a ještě víc biskupům může být díky synodalitě ve výkonu jejich úřadu ulehčeno. Může jim být ulehčeno i v jejich samotě, protože jiní je podporují a nesou.
-
Naději přinášejí pasáže o ekumeně. Můžeme se učit nejen od jiných církví. Je zřejmé, že už teď je v katolické světové církvi bohatá rozmanitost, která se rozložením rozhodnutí na rovinu kontinentů nebo místních církví může ještě zvětšit. Taková vnitrokatolická ekumena by křesťanské ekumeně dala rozlet. Synodalizace papežského úřadu by tento úřad mohla učinit přijatelným i pro jiné církve.
-
Otevřenou otázkou zůstává, zda a jak synodální pocit získaný za čtyři týdny prosákne do celé světové církve. Zpráva tuto naději vyjadřuje. Spojuje ji s žádostí o inkulturaci: aby v následujícím roce na kontinentálních setkáních, ale i v místních církvích přišly nové impulzy k otevřeným otázkám. Bylo by to předehrou k průkopnickému úspěchu synodního shromáždění v roce 2024, kdyby úroveň kontinentů a biskupských konferencí mohla být vybavena novými pravomocemi. Pak už by církve v Africe nemusely souhlasit se zdobrovolněním celibátu v Amazonii a východoevropské oblasti s žehnáním homosexuálních párů. Afrika by mohla rozvíjet novou pastorální teologii s ohledem na polygamii, což zpráva výslovně žádá a je to i historické. Reformní přetlak v katolické církvi by konečně mohl polevit. Na synodální cestě světové katolické církve to tedy zůstává napjaté.
Z německého originálu přeložila Pavla Holíková
Paul Michael Zulehner (* 20. prosince 1939, Vídeň) je rakouský katolický kněz a pastorální teolog.
