Obhajoba, kampaň, ostuda. O sporu proděkana Jinka s Etickou komisí UK

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.com / Creative Commons

Proděkan katolické teologické fakulty Jakub Jinek se pustil do bitvy s Etickou komisí Univerzity Karlovy. Jinek se prezentuje jako oběť nespravedlivého procesu a komisi přirovnává k revolučnímu tribunálu či akčnímu výboru. Jinkův kolega Jakub Kříž jde ještě dál a píše, že Etická komise jedná neeticky a nespravedlivě a respektuje „procesní práva obviněných méně než středověké soudy“.

Rozhodnutí Etické komise se týká Jinkova vystupování na konci srpna loňského roku směrem k doktorandům vyhozeného profesora Petráčka. V rozhovoru pro Echo24 tehdy padl výrok o notorických nepsavcích. Šest dní po tom napsala předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů Šárka Lojdová, že chápe Jinkovy výroky jako „dehonestaci dotčených doktorandů“ a snahu zpochybnit nárok Petráčkových studentů „stěžovat si na výměnu školitele“. K podobnému závěru dospěla i Petiční komise na svém zasedání v říjnu 2023 a ohradila se proti „dehonestujícím výrokům … týkajících se dotyčných doktorandů profesora Petráčka.“ Etická komise ve svém rozhodnutí netvrdí nic, co by už nezaznělo. Pouze navíc konstatuje, že šlo o jednání v rozporu s Etickým kodexem. 

Následující texty obhajují Jinka vůči Etické komisi a lze je chápat jako součást jeho kampaně: 

1. článek Katolických novin O chronických nepsavcích. Autor neuveden, publikováno 9. února 2024. Článek je manipulativní, podsouvá čtenáři závěr, že rozhodnutí Etické komise je chybné.

2. o malou chvíli později (9. února) je tento článek sdílen facebookovým profilem Katedry filosofie a práva KTF. V příspěvku na facebooku je doslovně citován celý první odstavec článku „O chronických nepsavcích“. Správce facebookového profilu tím vyjadřuje souhlas s obsahem článku a doporučuje jej ke čtení. Katedru vede Jakub Jinek, je tedy zodpovědný za její mediální komunikaci včetně sdílení manipulativního obsahu.

3. dokument Jakuba Jinka (K stanovisku Etické komise UK). Datován 9. února, zveřejněn 12. února. Jinek uznává, že výrok „mohl vyznívat příkře, možná mohl být vnímán jako paušalizující“. Odmítá však, že by porušil Etický kodex. Výrok má podle Jinka „věcný a pravdivý základ.”

4. článek na blogu Jakuba Kříže Etické vyakčňování. Publikováno 12. února 2024. Kříž píše, že Etická komise je horší než středověké soudy. Jakub Kříž působí na stejné katedře, kterou vede Jakub Jinek. Kritiku Etické komise vyslovenou Křížem Jinek používá ve zmírněné podobě ve svém textu.

5. stejný článek Jakuba Kříže o den později (13. února) převzatý na webu Katolických novin

6. reakce proděkana Jinka na stanovisko Etické komise. Publikováno 12. 2. 2024 na webu KTF společně s odkazem na dokument „K stanovisku Etické komise“

Texty se objevily velmi krátce po sobě (1.,2.,3. – 9. února) a (4.,6. – 12. února), referují o podobné věci a používají stejný typ argumentace. Proděkan Jinek byl v době jejich publikace osobou zastupující děkana, tedy  nejvýše postaveným funkcionářem fakulty. Propagace jeho osobních názorů pomocí prostředků náležejících fakultě (facebook Katedry filosofie a práva a fakultní web) nese rysy zneužití moci. Propagace na webu nezávislého média je ostudou média samotného, které si dalo za cíl: „…chránit a šířit konzervativní hodnoty vycházející z židovsko-křesťanských tradic.“ Manipulativní obhajoba neetického chování – aspoň dle mého názoru – k takovým hodnotám nepatří.

Do Jinkovy kampaně lze nepřímo zahrnout také text profesora Tomáše Machuly, který pracuje na Jinkem vedené katedře.  Komentář Babiččina moudrost byl publikován ve stejném období (13. února) a na první pohled s ostatními příspěvky vůbec nesouvisí. Nejmenuje nikoho konkrétního. Srozumitelně pojednává o významovém posunu slova hřích. Nicméně v jeho závěrečné části se objeví v mírně ironickém významu vedle sebe řada výrazů, na které narazíme v Jinkových i Křížových textech: „etická komise“, „přílišná generalizace“, „pokárání za neetické jednání“, „novodobá inkvizice, kterou jsou často rozmanité etické komise“, „ušli jsme kus cesty od středověku“. Machula pracuje se  stejnou myšlenkou, jakou se hájí Jakub Jinek: etická komise někoho odsoudí neprávem, a to proto, že vyhodnotí jeho pravdivý výrok jako zraňující nebo jako přílišnou generalizaci. Ve svém komentáři nepřímo snižuje význam a důvěryhodnost Etické komise a dělá to podobným způsobem jako sledované texty.

Proděkan KTF pro vědu Jakub Jinek
Autor: UPCE

Nepíšou, tak prostě nepsavci. Jak byste to řekli jinak?

Anonymní autor prvního článku detailně popisuje délku studia některých studentů profesora Petráčka, aby na konci svého článku položil sugestivní otázku:
„Lze je označit za chronické nepsavce? Ať to každý promyslí sám.”

Pojďme to tedy promyslet. Nebudu uvádět každého jednotlivě, vybral jsem si jako příklad jednoho z Petráčkových studentů. Miroslav Herold obhájil svou disertaci 13. února. Bylo to právě jeden den poté, co proděkan Jinek na webu fakulty zveřejnil svou polemiku, v níž hájí slovo „nepsavec“ tím, že Petráčkovi studenti studovali delší dobu.

Notorický nepsavec Miroslav Herold předložil k obhajobě práci s názvem „Rozvoj kultu sv. Jana Nepomuckého do svatořečení“ čítající 1789 stran. Ano, není to omylem špatně uvedený letopočet svatořečení. To proběhlo dříve, už v roce 1729. Jde skutečně o počet stran – slovy tisíc sedm set osmdesát devět.

Autor zvolil navíc řádkování jedna a v největší části je sazba provedena encyklopedickým způsobem do dvou sloupců menším písmem. Nevím, v kolika tištěných exemplářích byla práce předložena, ale je tu určité riziko, že jezuité svému kolegovi Heroldovi pro příště zakáží psát, aby jim úplně nedošel papír. 

Heroldova impozantní práce byla dokončena na začátku prosince 2023. Těžko si představit, že by na konci srpna 2023 nebylo napsáno vůbec nic. Výrok o notorických nepsavcích z úst Jakuba Jinka byl založen čistě na délce jejich studia, neměl vůbec žádnou oporu ve znalosti jejich předchozí publikační činnosti ani v posouzení jejich schopnosti psát. Přičemž opakovaná argumentace o délce studia vůbec nezohledňuje období Covidu a následných omezení ani osobní situaci jednotlivých studentů. Prostě se jednalo o urážku. Doba trvání studia může ale také vůbec nemusí souviset  se schopností psát texty.

Výrok o notorických nepsavcích je tragický. Ještě tragičtější je však Jinkova chybějící sebereflexe, s níž jej stále hájí jako pravdivý. Odmítá, že by mohlo jít o výrok vykazující rysy „generalizujícího, manipulativního a denunciačního charakteru.“ V rozhodnutí komise postrádá argumentaci, která by to ukázala.

Taková argumentace se zdá být ale zřejmá. Generalizující výrok říká: Pro každý prvek dané množiny platí, že… V tomto případě: Každý ze sedmi Petráčkových studentů je notorický nepsavec. Výrok je nepravdivý, neboť lze snadno dokázat jeho negaci, která zní: Existuje alespoň jeden prvek (Miroslav Herold), pro který neplatí, že … Jinek sám byl konfrontován s publikačními výsledky jiného studenta již v srpnu. Tomu zaslal omluvu, kterou však daný student nepokládal za adekvátní. Bylo to z podobného důvodu, z něhož nelze považovat ani současnou omluvu za adekvátní, neboť bezprostředně po ní následuje tvrzení: Ale byla to pravda. Přestože byl důkaz o nepravdivosti generalizujícího výroku Jinkovi předložen už v srpnu, Jinek na jeho pravdivosti stále trvá. Na webu fakulty píše: „Především musím trvat na tom, že můj výrok nebyl nepravdivý.“

Manipulativní výrok to podle Jinka nebyl, protože nikoho nikam nemanipuloval, neboť neměl za „cíl přimět dotčené osoby k nějakému jednání.“ Tady Jinek buď záměrně neříká pravdu anebo si prostě neuvědomuje dosah slov vyřčených z hierarchicky vyšší pozice. Ani jedno není dobrou vizitkou. Šárka Lojdová to vyjádřila zcela jasně:

„Při čtení vyjádření pro Echo 24 se nelze zbavit dojmu, že se proděkan Jinek snažil zpochybnit průběh studia doktorandů prof. Petráčka, a tím i jejich nárok si na postup ohledně výměny školitele stěžovat.“

Je to dojem, tedy ne důkaz, že to měl Jinek v úmyslu. Věta ze závěru etické komise nehovoří o úmyslu, ale o charakteru výroku. Výrok takto působí proto, protože jej vyslovil významný představitel fakulty. Pro tvrzení o  manipulativním charakteru výroku není nutné prokázat, zda šlo o úmysl nebo jen o vlastní nešikovnost. 

Ilustrační foto – Karolinum
Autor: Wikipedia.com / Stanislav Dusík / Creative Commons

Proti označení denunciační se Jinek hájí takto:

„Upozorňuji přitom, že jsem v zkoumaných výrocích nikoho nejmenoval, takže k denunciaci sotva mohlo dojít (alespoň držíme-li se běžného významu tohoto slova).“

Za „běžný“ význam tohoto slova lze považovat heslo Udavačství z české wikipedie:

„Udavačství (denunciace) je anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem.“

Etická komise neříká, že Jinkův výrok byl denunciací (jak to Jinek nepřesně parafrázuje), ale že měl denunciační charakter. Týkal se konkrétní skupiny sedmi Petráčkových studentů (jejich jména lze snadno dohledat), šlo o veřejné obvinění a autor výroku měl na tomto obvinění osobní zájem.

Strašlivá Etická komise

Proděkan Jinek nezpochybňuje, že Etická komise postupovala správně podle svého jednacího řádu. Skutečnost, že nebyl přizván k „vysvětlení, doplnění materiálů ani k obhajobě“ (což jednací řád komise nepožaduje) však pokládá za natolik problematickou, že ji přirovnává k „jednání revolučního tribunálu či akčního výboru.“ 

Ještě dál jde Jakub Kříž ve svém příspěvku „Etické vyakčňování“. Rozhodnutí komise nezpochybňuje, ale napadá samotná pravidla jejího fungování a kritizuje univerzitu za systémové selhání v oblasti procesních postupů. Podle Kříže jde především o to,

„…, že vás odsoudí, aniž byste o tom věděli a aniž byste se mohli bránit. …
Toto, to je prosím systémový problém činnosti etické komise UK, jež respektuje procesní práva obviněných méně než středověké soudy.“

Kříž srovnává situaci s „jinými univerzitami“ (dokládá ale odkaz pouze na Jihočeskou univerzitu) a dochází k závěru:

„Starobylá Univerzita Karlova ještě k takové úrovni ochrany procesních práv nedospěla.
…
Etická komise Univerzity Karlovy se honosí přívlastkem „etická“ – ale pokud systematicky odsuzuje členy akademické obce bez respektu k pravidlům řádného procesu, jedná velmi neeticky a nespravedlivě. Nechtěl bych být pod jejími rozhodnutími podepsán. Jednoho dne se za takové jednání budeme kolektivně stydět tak, jako se dnes stydíme za činnost jiných komisí, které na našich univerzitách v minulosti působily.“

To je velmi ostrá kritika.

Univerzita funguje samosprávným způsobem. Tedy i pravidla, podle kterých se řídí – nejsou-li dána zákonem – si sama vytváří a schvaluje. Klíčovou roli přitom hraje senát. Akademický senát Univerzity Karlovy je zodpovědný za jednací řád Etické komise, jeho stávající znění schválil v prosinci 2018. Jakub Kříž se stal členem senátu později, ale přesto jako jeho člen s právním vzděláním nese i on svůj díl odpovědnosti za to, že Univerzita Karlova v této věci (podle jeho slov) funguje jako „středověký soud“. On sám je tím, kdo s tím mohl něco udělat. A neudělal. Jestliže podle něj Etická komise jednala neeticky, protože dodržela svůj vlastní jednací řád schvalovaný akademickým senátem, je pod jejím rozhodnutím symbolicky podepsán i Kříž. V akademickém senátu zasedal od 5. února 2021, na jeho zasedání poměrně často nechodil (z 28 zasedání do listopadu 2023 se zúčastnil 15, nezúčastnil 13).

Křížovo rozčilování se nad tím, jak „Etická komise … jedná neeticky a nespravedlivě“ v tomto kontextu působí jako chucpe. Toto slovo původem z jazyka jidiš popisuje něco silnějšího než nehoráznost. Často se ilustruje takto: „Mladík je souzen pro vraždu svých rodičů a žádá soud o shovívavost, protože je sirotek.“

Je to kampaň!

Publikování zmíněných textů považuji za součást kampaně, kterou Jakub Jinek rozpoutal vůči Etické komisi své univerzity. Domnívám se, že jejím cílem je rozšíření narativu o Jinkovi jako oběti nespravedlivého procesu. Tento narativ by mohl být argumentem pro jeho setrvání ve významné akademické funkci na KTF, a to navzdory problému, který si způsobil svým jednáním a který nyní pojmenovala i Etická komise. Autorem textů je buď sám Jinek, nebo jeho kolega Kříž. V případě prvního článku „O notorických nepsavcích“ sice autora neznáme, nicméně Jinek mu nepřímo vyjádřil podporu možností článek sdílet skrze facebook své katedry. Navíc článek shodně s texty Jakuba Jinka hájí tezi o pravdivosti výroku o „notorických nepsavcích“.

Považuji tuto kampaň za mnohem větší problém, než to, co se v ní obsahově řeší. Nejde už jen o výraz „notorický nepsavec“, který se nejspíš jednou stane součástí vtipů vyprávěných na KTF. Jinkovi a Křížovi se podařilo něco daleko horšího. Neoprávněně a veřejně obvinit Etickou komisi Univerzity Karlovy z neetického chování a přitom to provést takovým způsobem, který s největší pravděpodobností Etický kodex sám porušuje.

Autor je absolventem bakalářského studia teologie.