Seznamka
Mistr Jan Hus
Autor: Kostnická kronika / Ulrich von Richental
„Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.“
Tato Husova slova, adresovaná univerzitnímu, církevnímu a teologickému prostředí, chápeme jako samozřejmá. I dnes však existují teologické proudy, které o žádný „správnější“ názor „odůvodněný lépe“ nestojí. Pro představitele těchto škol vykonali stěžejní práci sv. Augustin, sv. Tomáš, sv. Bonaventura, Duns Scotus a jejich apologeti. Proč se tedy vůbec zdržovat úvahami, zda to, co víme, je jen „nepatrným zlomkem toho, co nevíme“?
Život a dílo Jana Husa nelze ani v červenci r. 2025 odbýt několika novinovými zprávami a politickými projevy. Z myšlení a osobního nasazení mistra Jana nám toho zbylo mnohem víc, než bychom si možná dokázali představit. Tak jako Písmo svaté a zejména jeho stěžejní teologické (naukové, etické) pasáže, ať evangelijní, ať ty od sv. Pavla a jeho žáků, je třeba i Husovy myšlenky přetlumočit do jazyka člověka této doby. Nejen proto, že TGM hovořil o tom, že jsme Husovi potomci a že kromě katolické tradice je pro náš vývoj důležitá též tradice reformační, ale také proto, že bez porozumění člověku, který nakonec obětoval svůj život na oltář pravdy (zčásti vlastní, zčásti univerzální), se může i z teologie dneška stát disciplína, která nemá s životy Božích dětí vůbec nic společného. A tak je – to zvláště pro církev – disciplínou zbytečnou.
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
Nejsem si jistý, zda je možné v současné teologické rozpravě a církevním životu ještě transponovat pojmy, které se už tehdy, pár desetiletí po Husově smrti, mohly jevit jako přežité, nesrozumitelné a nejasné, ale které přece jen tvořily podhoubí každodenního života. Už vůbec si nejsem jistý, jestli lze Husem a jeho kolegy užívané pojmy, slova a kategorie úspěšně přenést do civilního, a tedy profánního jazyka a vnímání člověka 21. století, jenž je může vnímat jen jako příjemné zvuky, které odejdou právě tak rychle, jako přišly. O jaké pojmy jde? Tak například: Bůh, Spasitel, Trojice, katolicita, duch a duše, nesmrtelnost a věčnost, milost, zázrak, modlitba a hřích, předzvědění a předurčení, vykoupení, ospravedlnění, zatracení, svatost a obětování, církev, svátosti, kněžství, manželství, vina, odpuštění, panování, odpustky, reformace a svědomí, člověk, stvoření, král, papežství, pravda, kenoze, mučednictví a věrnost.
Co nám tato slova dnes říkají a v čem nás mohou inspirovat? Nejde přece o to, že by nebylo možné se seznámit se souhrnem Husových tezí a postulátů a získat o nich třeba i obdivuhodnou šíři znalostí. Domnívám se, že kamenem úrazu je jejich vnitřní nesouvislost s našimi životy a představami závislými na poznání, řeči, tradici, výchově a víře. Problémem je také jejich mnohovrstevnatost a téměř úplná absence v prostoru všedního života. Slyšeli jste, že by se některý z těchto pojmů objevoval v médiích, která zásadně ovlivňují životy nás a našich dětí?
Zkuste si sami pro sebe vysvětlit některý z výše uvedených pojmů tak, abyste měli dobrý pocit, že mu doopravdy rozumíte. Co pro vás znamená třeba předurčení, svatost nebo svědomí?
Jan Hus nemusí být ani dnes odstavcem v učebnicích, virtuálním přívěskem pro ty, kteří se vůbec nějakou teologií zabývají, či odznakem křesťanů, kteří svůj život žijí v prostoru reformačních církví. Jeho osobní příběh a pestré dílo mají co nabídnout všem, kteří se snaží překonat v církvi, teologii i u sebe samých rozpory, vyplývající z propasti mezi tím, čemu chci věřit, jak myslím a co nakonec dělám.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
