Seznamka
Michal Černý
Autor: Muni
Jedním z důležitých témat, kterým papež Lev zatím rámuje svůj pontifikát, je vztah sociálního učení a umělé inteligence. V úvodu zdůrazněme dva podstatné aspekty následujících úvah. Tím prvním je, že na hodnocení pontifikátu a jeho důrazů je příliš brzy, takže se vlastně dotýkáme jen některých akcentů, které prozatím zaznívají v kázáních a dalších projevech.
Tím druhým je, že toto téma zcela zřetelně navazuje na to, jakým způsobem chápal sociální učení papež František, tedy nikoli jako katolický nebo čistě křesťanský fenomén, ale jako úvahy akcentující proměnu lidství v jeho společenských, technických a environmentálních perspektivách. František měl schopnost významná témata komunikovat i mimo rámec katolické církve a nutno říci, že je zcela záměrně tímto způsobem traktoval a zpřístupňoval. Zda bude ovládat papež Lev také tuto schopnost, není zatím zřejmé, ale zdá se, že sama volba vztahu mezi umělou inteligencí a sociální spravedlností tento potenciál s sebou nese.
V tomto textu bychom rádi naznačili některé možné cesty, kterými se může kritická reflexe sociálních dopadů ubírat a s jakými základními tématy v tomto poli pracovat. Klíčové je, že toto téma – stejně jako životní prostředí – nemůže být řešeno jen na úrovni církevní, ale vyžaduje vyšší míru koordinace a spolupráce napříč různými aktéry světové politiky a moci.
Prvním tématem, o kterém se nyní mluví ve veřejném prostoru asi nejvíce, je otázka proměny trhu práce a s ní spojená redistribuce zdrojů. Literatura nemá jasno v tom, zda rozvoj umělé inteligence připraví o příjmy pozice méně kvalifikované, nebo vysoce kvalifikované, ale zatím se zdá, že relativně silné dopady jsou na pracovní pozice, které jsou buď snadno algoritmizovatelné s minimální ztrátou kvality, nebo pozice juniorní.
Právě dopad na juniorní pozice je možné vnímat jako obzvláště problematický, protože zasahuje jednak mladé lidi s nižší praxí, kteří jsou obecně méně snadno zaměstnatelní (například na jihu Evropy), anebo ty, kteří o práci přišli z jiných příčin a snaží se rekvalifikovat. Lze očekávat pokračování diskusí o zdanění práce robotů, ale možná pečlivěji hledání cest, jak podpořit zaměstnanost mladých lidí. Nezaměstnanost pro státy není problémem jen ekonomickým, ale také sociálním a politickým.
Z hlediska služeb církve je možné zde vidět prostor pro podporu hledání smyslu a identity, sociální podporu nebo tvorbu takových hodnot a přístupů, které umožní mladým lidem zakoušet pocit vlastní důležitosti a patření někam, tedy snižování právě sociálních a politických dopadů změn pracovního trhu.
Druhou oblastí je téma limitů, chyb a omezení člověka, které vedou k jeho jedinečnosti, ale současně zranitelnosti a slabosti. Je zcela nezbytné vytvořit systematickou diskusi nad tím, že dobrý člověk není lidský zdroj, že výkonnostně orientované křesťanství („musíš využít každou vteřinu života“, „musíš zabrat“) nemá s křesťanstvím jednak nic společného, ale také vede do pasti komparace člověka a umělé inteligence, kterou člověk nemůže vyhrát. Potřebujeme – a tuto teologickou cestu akcentoval už papež František – zdůraznit hodnotu člověka právě v jeho slabosti, v omezeném čase, který má, v prvcích ležících v dimenzi vztahu, nikoli výkonu. Limity jsou to, co z nás dělá to, kým jsme. Křesťanství není procedurou na vyrábění dokonalých Héraklů, ale prostorem přijetí vlastní slabosti ve vztahu k Bohu a druhým.
Třetím aspektem, který bychom v této diskusi rádi akcentovali, je téma etického využívání generativní umělé inteligence, což je fenomén v západním světě již řešený, ale u nás stále nepříliš akcentovaný. Je nezbytné vést diskusi o tom, jaké dopady má využívání těchto technologií na psychickou pohodu (a zdraví) lidí, na jejich dlouhodobý výkon, sociální kohezi nebo kognitivní schopnosti, reflektovat témata autorských práv nebo environmentálních dopadů.
Nacházíme se stále v prostoru určitého okouzlení (můžeme hovořit o romantismu ve využívání umělé inteligence), kdy úkoly (především v oblastech, kterým dobře nerozumíme) působí jako skvěle zvládnuté technikou, ale chybí jim kritický pohled delší časové perspektivy – to, co se společností tato technologie udělá, budeme vidět v perspektivách delších let, nikoli týdnů nebo měsíců, což je měřítko, kterým se mohou řídit korporace.
Jednou z klíčových rolí církve bude moderovat a otevírat diskusi o dopadech v oblastech a perspektivách, které jsou opomíjené. Nemá jít o hlas zákazu či strachu – umělou inteligenci není možné vypnout, zapovědět nebo marginalizovat –, ale je nezbytné jí hledat takové místo ve společnosti, kde bude přinášet dlouhodobý užitek. V tomto ohledu může být hlas papeže Lva mimořádně podstatný.
