V průběhu konference nazvané „Raising Hope for Climate Justice“, která se konala 1.–3. října v Castel Gandolfo k 10. výročí vydání zelené encykliky papeže Františka Laudato si’, vystoupil také herec a někdejší guvernér státu Kalifornie Arnold Schwarzenegger.
Z úvodního i pozdějších proslovů papeže Lva bylo zřejmé, jak silně na něj zapůsobila Františkova encyklika a do jaké hloubky a šíře inspirovala mnohá katolická společenství napříč kulturními a civilizačními celky. Opravdu se zdá, že do globálního zájmu o environmentální problematiku vstoupila konečně i římskokatolická církev. Ta má, jak připomněl právě Schwarzenegger, naprosto jedinečné možnosti, jak témata týkající se životního prostředí a změny klimatu celosvětově komunikovat a být i jejich přímým hybatelem.
Schwarzenegger, guvernér Kalifornie v letech 2003 až 2011, sloužící ve dvou volebních obdobích, se snažil zabývat a prosazovat zelená témata, která značně rezonovala kalifornskou společností. Sám musel ujít velký kus cesty – od milovníka velkých aut a tanků k člověku, který si je vědom síly obnovitelných zdrojů, moderních technologií a možností, které prosperující společnost v tomto úkolu má, aniž by se obyvatelé museli stylem života vrátit do doby kamenné.
Papež Lev se rozhodl učinit stát Vatikán takzvaně Carbon-Neutral čili bez nutnosti čerpat energie z neobnovitelných zdrojů. Pomoci v tom má instalace solárních panelů s nejnovějšími technologiemi, a to jak přímo ve Vatikánu, tak na územích obklopujících Vatikán a na severu od Říma, které zabírají celkovou plochu 429 hektarů. Řekl k tomu, a to zvláště na adresu kritiků: „Bůh se nás bude ptát, jestli jsme kultivovali a starali se o svět, který stvořil ve prospěch nás všech a budoucích generací, a jestli jsme se postarali o své bratry a sestry – jaká bude naše otázka, moji drazí přátelé?“
Arnold Schwarzenegger byl pozván do Vatikánu jako světově známá osobnost, která se dnes problematikou globálních změn klimatu zabývá možná ještě víc než v úřadu guvernéra. Schwarzeneggerovy někdy provokativní, ale inspirující myšlenky, dostaly se zvolením Trumpa za prezidenta Spojených států úplně jiný náboj. Trump a jeho vláda dávají hlasitě najevo, že zelené myšlenky Laudato si’ jsou pro ně bezcenné, a slova dokládají ráznými činy, např. odstoupením od Pařížské dohody a živelným rušením pobídek zelené politiky bývalého prezidenta Bidena. Cílená Trumpova demontáž environmentálně udržitelné politiky je tedy v přímém rozporu s apelem papeže Františka i jeho nástupce Lva. V současné Americe se budou financovat úplně jiné projekty, spočívající majoritně ve spotřebovávání fosilních paliv a těžbě na místech, která byla ještě donedávna obecně považovaná za posvátná.
Schwarzeneggera fascinuje na papeži, kterého nazval skutečným akčním hrdinou, fakt, že svým rozhodnutím snížit nebo úplně zrušit uhlíkovou stopu, se může Vatikán stát vůbec prvním regulérním státem světa, který bude uhlíkově neutrální. V římskokatolické církvi vidí silného hráče, který disponuje globální strukturou a počtem členů, kteří kdyby mohli aplikovat do života myšlenky Laudato si’ , by úplně změnili koncept dosavadního přístupu k otázkám životního prostředí. Zatímco Schwarzenegger chápe environmentální problematiku jako svého druhu akční výzvu, Lev si je navíc vědom, proti jak silným oponentům v sekulárním i církevním prostředí stojí, a to nejen on sám, papež, ale bohužel miliardy chudých lidí, kterých se klimatické změny dotýkají nejvíc. Bez rozpaků proto hovoří o tom, že někteří političtí vůdci bagatelizují dopady klimatických změn a zesměšňují ty, kteří se snaží praktikovat a žít ani ne tak zelené ideje, jako spíš roli, k níž nás pozval sám Stvořitel – být správci Božího světa a stát se pastýři, kteří nemyslí jen ne dnešní den, ale také na budoucnost. Papež, stejně jako Schwarzenegger, vkládá naděje do velkých mezinárodních setkání r. 2025 a 2026, která se budou zabývat právě řešením klimatických změn a katastrof. Filmová star pronesla na adresu posměváčků, kteří považují starost a péči o životní prostředí za infantilnost, a na adresu politiků, kteří se neustále zaklínají průzkumy veřejného mínění a strachem ze snížení životní úrovně, slova, která bychom si měli všichni vzít za svá: „Přestaňte skuhrat a dejte se do práce.“
Je svým způsobem neuvěřitelné, že Schwarzenegger, který vyrostl v katolicky orientované rodině, ale od dospělosti ke katolictví neinklinoval, hovoří daleko víc než „profesionální křesťané“ o naději, které bychom se i vzhledem k řešení klimatických otázek měli držet. Místo dlouhovětých proslovů měl už jako guvernér a má i teď – plán. Nechodí kolem horké kaše, dlouze nefilosofuje (ač jeho poslední léta ukazují, do jak velké osobnosti vyzrál), nehledá důvody, proč věci nejdou a proč bychom raději měli zůstat stát na místě, nebo se dokonce vrátit o století zpátky. Tímto aktivním, možná aktivistickým postojem, konvenuje i papeži Lvovi, který se jak ve Spojených státech, tak později v Latinské Americe, ukázal jako muž činu, muž odvážných rozhodnutí, muž naděje.
Otisk Františkovy encykliky Laudato si’ je v českém katolickém prostředí bohužel minimální a teologická reflexe a zpracování tohoto zásadního tématu jsou se svobodným a kulturně orientovaným teologickým světem nesouměřitelné. Františkových myšlenek se u nás drží spíš jednotlivci (a mezi nim nejvíc ženy a mládež) a drobná křesťanská společenství, která získala díky Laudato si’ mnoho silných impulzů, a to v prostředí, které není ochraně životního prostředí nijak zvlášť nakloněno. Je smutné, že i našemu domácímu vztahu k řešení klimatických změn převážně dominuje pojetí, které naši rodiče zažívali za komunistického režimu každý den: Pustíme se do toho, až nebude nic jiného na práci. Škoda, že si tehdy jako dnes málokdo troufá dodat: Aby ale nebylo pozdě.
Arnold Schwarzenegger ani papež Lev nejsou jen líbivými mluvícími hlavami, za nimiž by nestálo poměrně velké dílo. Jsem vděčný, že Lev jde ve stopách papeže Františka a že jsou mu jeho „zelené ideje“ blízké. Jsem rád, že Vatikán dokáže pro dobrou věc oslovit ty, kteří mají k ochraně životního prostředí blízko, Schwarzeneggera nebo třeba zpěvačku Patti Smith, která s Františkem v mnoha věcech souzněla a nazpívala pro něj píseň, která vydá za tisíce uhrančivých teologických zašmodrchání.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.

Seznamka

