V první třídě jsem byl ve škole určitou dobu šikanován svými staršími spolužáky pro své jméno. Nadávky jako: „zdechlino, zdecháči, zdechloune“ opakovali pořád dokola a s hlasitým smíchem si brali moje věci a ničily je. Do včerejška jsem si myslel, že toto období je už dávno za mnou. Ale bohužel asi není.

Ve čtvrtek 11.dubna jsem poskytl MF Dnes rozhovor, který vyšel pod titulkem „Nechci být farářem, říká student teologie“ v sobotu 13. dubna v příloze Vysočina. V něm se v první řadě věnoval humanitární sbírce ošacení v Ledči, která tam proběhla tento týden. Dále Teologické fakultě JU, tomu, zda se bude na mě vztahovat povinnost celibátu, mluvili jsme o skandálech v  církvi v poslední době a dále se novinář zajímal o můj pátečnímu odjezdu na mezinárodní konferenci studentů střední a jižní Evropy nazvanou CSN meeting.

Včera si někdo tento rozhovor okopíroval a zvýrazňovacím fixem podtrhal některé věty, udělal za jinými otazníky, za jinými vykřičníky a vyvěsil ho hned několikrát na chodbách Teologické fakulty JU. Ještě aby to snad nebylo málo, tak nejspíše dotyčná (-ý) přidal pod tento text rozhovor s mojí dívkou Karolínou B. vydaný v Magazínu ChristNet.eu, ke kterému udělal velký otazník. Že by chtěl naznačit všem čtenářům předem, co si mají o tom myslet?

To mně doopravdy naštvalo. Pokud má někdo výhrady ke mně, tak co do toho plete můj vztah a mojí dívku? Samozřejmě dotyčný je anonym, který snad bojí mi říct své výhrady do očí. Dost mi to připomíná komunismus! Vyvěšení podtrhaného rozhovoru se trochu podobá roku 1986, kdy napsal soused na rodinu našeho známého udání, že chtějí emigrovat na západ a oni nedostali povolení vycestovat na zaplacenou dovolenou v Jugoslávii. Výsledek je podle mě stejný. V obouch případech z toho ti lidé mají .... Tedy doufám.

Anonym se teď nejspíše kochá pohledy lidí čtoucí si rozhovor s otazníky. A co pak? Pak jak je tomu u těchto lidí zvykem se sejde s několika jemu podobným a budou si šeptat, jak mi to nandali.

Otazník je například u mého tvrzení, že jsem byl v květnu 2000 s humanitární pomocí v Kosovu? To jsem teda byl a o tom nikoho přesvědčovat nebudu. O dalších věcích ani nemluvím. A tak se ptám: Že by nový druh křesťanského humoru? Či křesťanské šikany? Možná je hloupé se ptát na tyto otázky. Jak říkala bývalá proděkanka naší fakulty, nejsme moc vedeni k aktivitě. Ale pokud je někdo aktivní, tak se mu máme automaticky smát či zesměšňovat ho?

V rozhovoru jsme uvedl: „Já jsem se dostal na tři vysoké školy. Na vojenskou akademii, na agroekologii a na teologickou fakultu.“ Anonym to podtrhnul. Proč? Asi že jsem si to vymyslel. Chce snad někdo vidět potvrzení o přijetí?

Ale zase abych nestrkal všechny do jednoho pytle. Věřím, že kdo trochu kouká, tak nad tím mávne rukou.

Jiná situace je však u nás v havlíčkobrodském regionu. Překvapilo mě, kolik lidí to četlo a hlavně kolik z nich bylo nevěřících. Dnes jsem se na chodbě u naší zubařky na základě tohoto rozhovoru bavil hodinu s jednou paní o víře v Boha.

Když jsem tehdy v první třídě přišel domů s brekem, měl se mnou můj taťka hodinový pohovor o vzniku mého jména. Vysvětlil mi, že naše jméno pochází od rytířského rodu z východních Čech. Dodnes je na Kladrubsku vzpomínán v 16. století zeman Jan Zdechovský ze Sekyřic. Když jsem to řekl druhý den klukům, tak jim rázem ztuhnul úsměv a dali mi pokoj.

Teď jsem již dospělý a myslím si, že se stydět nemusím ani za své jméno, ani za názory, ani za to, co dělám. Z rozhovoru bych nevzal ani čárku zpátky. Kvůli nějakému anonymu? Nikdy. Jak říkával můj oblíbený Karel Kryl: „Nejhorší je mlčet.“ A za to dám ruku do ohně.