Klíč je pro otevření dveří do božího království. Ježíš se nazývá „dveře" a podle Ježíše je dán Petrovi „klíč". Petrovi byla jako prvnímu od Boha dána správná odpověď na Ježíšovu otázku (ne moc ani postavení). Petr byl nejrychlejší s odpovědí na Ježíšovu otázku „Za koho mne pokládáte?" „Jsi Mesiáš, syn živého Boha" odpověděl Petr. Otázku nedal v tu chvíli Ježíš jen Petrovi, ale všem apoštolům zároveň. Ostatní ale neodpověděli nebo ne tak rychle. Petr byl první (první v odpovědi). Pochopil první, nebo se první odvážil odpovědět? Každopádně znal odpověď, znal kód, znal klíč, co je pravda, tento klíč mu byl v té chvíli dán a bude mu už ponechán. Ježíš mu jeho odpověď potvrdil ve smyslu „Ty se svou odpovědí jste klíč". Když to Petře víš - tak tím máš úkol. Budeš otvírat dveře do Božího království. Ty víš kdo jsem - a to bude tvá moc - otevřeš-li druhým dveře do Božího království, budou moci vstoupit. Když si to, co víš, necháš pro sebe a nepomůžeš jim, neotevřeš, dveře jim zůstanou zavřeny.

V některých překladech je „co svážete a co rozvážete". Ne každé dveře jsou na klíč. V orientálních dveřích do stanů se svazovaly, „šněrovaly" dva kusy látky v místě dveří. Apoštolové dostali moc tyto „závěsové dveře" do stanu rozvázat, aby člověk mohl vejít do Království, aby vyšel ze sebe skrze Ježíše k Otci. Komu apoštolové rozváží dveře, tomu rozvázány budou. Komu dveře neotevřou, tomu otevřeny nebudou. Myslím si, že kdyby v tu chvíli řeklo naráz pět apoštolů Ježíšovi, že je Mesiáš - řekl by pěti, že mají klíč od Božího království, kdyby deset, řekl by to deseti. Petr má primát v rychlosti odpovědi. Možná i v chápavosti a odvaze.

Petr nedostal klíč k tomu aby podle svého uvážení „zavíral" dveře do božího království. Klíč neznamená moc druhé soudit. Klíčník Petr má otevřít každému. Ne každý „dveřmi" projde. Mnohým bude Ježíš a jeho „dveře" příliš těsné, a ten člověk bude tak veliký a tolik toho ponese na hlavě, že do dveří nevejde. Pokud se neodstrojí a neskloní pyšnou nastrojenou hlavu - zůstane na druhé straně. Druhým lidem svou velikou osobností navíc dveře ucpe a oni se přes tuto velikou osobnost nedostanou dál.

Petr neabsolvoval školní vzdělání, nestal se učitelem, ale zůstal poslem. Nebyl omezen vzděláním a obtížemi vzdělání. Mohl mluvit krátce. Vzdělanému učiteli jeho vědomosti, šíře problematiky a odkazy na další jemu podobné experty ztěžují stručné předání zprávy. Naopak se očekává, že učitel řekne něco jiného, nového, než říkal už včera, a také že problém podrobně rozebere, což znamená, že se učitel u problému zastaví. Zastaví se. Učitel přece nemůže vědět málo. Nečekáme, že učitel řekne „Tak, a to je vše, co jsem slyšel a viděl, víc nevím, mnohému z toho, co vám vzkazuji, sám nerozumím, ale jsem k vám poslán říct vám to a berte nebo neberte, jdu dál."

Petr šířil Ježíšovo poselství - pracoval jako zpravodaj. Na své cestě nevyučoval Starý zákon - kam by došel? Neusadil se ve škole ani pravděpodobně žádnou nezaložil, natož učitelský úřad. Občas zaslechneme sousloví „Petrův úřad". Představme si, že potkáme u vody rybáře. Co by nám asi odpověděl, kdybychom se ho zeptali „Jak se máte v úřadě?" Co říká Ježíš nám? Měřítkem práce učitele je, jak hodně vychovaného a vzdělaného člověka formoval a vytvořil. Měřítkem práce zpravodaje je počet lidí, kterým zprávu předá.

Autor je ekolog a bývalý člen Vysokoškolského katolického hnutí  v Brně. Článek, který původně vyšel v časopise  Getsemany byl autorem v krácené verzi poskytnut pro Magazín ChristNet.eu