Je důležité účastnit se voleb? Žádné volby nejsou zcela bezvýznamné. Ale ty nadcházející rozhodně nejsou srovnatelně důležité, jako bývaly parlamentní volby ještě před několika lety. Tehdy totiž voliči měli možnost ovlivnit, jaké zákony budou v České republice platit a jak se bude zacházet s penězi daňových poplatníků.

Od přijetí Lisabonské smlouvy je tomu jinak.

Přibližně 80 % legislativy vzniká na úrovni unie. Direktivy, zákony, normy a předpisy vytváří anonymní úředníci – referenti, manažeři, vedoucí odborů, experti a další. Obyvatelé evropských zemí se nikdy nedozvědí, kdo co vymyslel a kdo to schválil. Navíc nemají žádnou možnost tyto normy ovlivnit nebo odmítnout. Dokonce ani referendum v žádné evropské zemi nemůže zvrátit rozhodnutí centrálních orgánů.

Těch 20 % zbývajícího prostoru – to je to, co orgánům Unie zatím nepřipadá dost důležité. Současná evropská ústava dává centrálním orgánům možnost rozšířit své pravomoci do kterékoliv další oblasti. Pokud jim to připadá dost důležité.

Poslanci a senátoři volení do parlamentu České republiky jsou sice odpovědní voličům, ale v první řadě se musí řídit rozhodnutími centrálních orgánů unie. Jednotlivý poslanec může hlasovat proti nějaké „evropské“ zásadě, ale je to jen morálním vyjádřením jeho postoje. Nic víc, nic míň. Pokud by něco odmítl celý český parlament, hlasování bude zneplatněno.

Parlament České republiky tedy nemá významnější vliv na to, jaké zákony budou v České republice platit. Má i velmi malý vliv na zacházení s penězi daňových poplatníků. Podstatná část peněz je totiž rozdělována prostřednictvím fondů nepodléhajících parlamentní kontrole nebo určována pravidly schválenými na evropské úrovni.

Co je tedy možné v nadcházejících parlamentních volbách ovlivnit?

  • Zda příkazy evropské centrály budou plněny nadšeně nebo neochotně

  • Zda budou republiku veřejně zastupovat lidé s vybraným chováním nebo hulváti

  • Kdo získá poslanecké platy a náhrady

A jak efektivně bude řešena správa jednotlivých záležitostí. Jak budou vypadat programy podpory podnikání, jak budou vypadat tendry na státní zakázky apod. Zde máme na výběr mezi levicovou koalicí, jejíž program by znamenal, že o práci přijdou další statisíce lidí,  a nesourodou směsí politických stran, které bude držet pohromadě pouze strach z Jiřího Paroubka. Ani tento rozdíl by však neměl být přeceňován. Za prvé proto, že podstatnou část rozhodnutí přijímají profesionální zaměstnanci úřadů a státních podniků, nikoliv volení politici. A za druhé proto, že některé zásadní pravomoci v této oblasti budou v dohledné době přeneseny do evropské centrály.

Má tedy vůbec smysl se volbami zabývat? Možná by bylo poctivější přiznat, že po schválení Lisabonské smlouvy se staly zbytečnými. Nejde jen o to, kolik peněz se vydá na organizaci voleb, ale také o to, kolik myšlenek, citů a emocí občané České republiky této záležitosti věnují. Jak pevné by mohly být české rodiny, kdyby se tato energie nasměrovala do rodinného života? Jak by mohla Česká republika prosperovat, kdyby se tato energie nasměrovala do podnikání? Jak by mohla být naše země vzdělaná, kdyby lidé raději studovali? O co lépe by vypadaly sbory, kdyby jejich vedoucí neztráceli čas přemýšlením o politice?

Když už ty volby jsou, má asi smysl se jich zúčastnit. Ale nečekejte od toho příliš mnoho. Nejsou to opravdové volby, k jakým jsme chodili před pár lety.

Autor je sociolog a publicista. V současnosti vedle působení v marketingu publikuje na serveru iHned.cz. Osobní web: www.petrhampl.com.