Články – Ivan O. Štampach:
Článek k zamyšlení
Červencové svátky
Ivan O. Štampach / 5. 7. 2009
Postavy připomínané ve dvou červencových církevních a státních svátcích rozdělují, ale mají i potenciál spojovat. Ukazují k různým směrům soudobého i dnešního křesťanství, k Východu i Západu, ke křesťanství, které přijalo reformaci i tomu, jemuž byla a je tato myšlenka cizí.Článek k zamyšlení
Červencové svátky
Ivan O. Štampach / 5. 7. 2009Areopag
Oč jde Křesťansko-sociální platformě ČSSD?
Ivan O. Štampach / 29. 6. 2009
V úterý 23. června bylo oficiálně oznámeno založení Křesťansko-sociální platformy ČSSD. Religionista a její zakládající člen Ivan Štampach popisuje její ideová východiska a cíle. Autor mj. píše: "Hvězdným textem Jana Pavla II. je sociální encyklika Laborem exercens (1981). Práce podle ní naplňuje lidský život a odlišuje člověka od jiných tvorů. Papež se nezdráhá důkladně probrat konflikt práce a kapitálu v moderní společnosti. Kapitál (přírodní zdroje a pracovní prostředky) je plodem historického dědictví lidské práce (čl. 12). Povstal z práce a nese na sobě známku lidské práce. Industrializovaná společnost oddělila práci od kapitálu a postavila je proti sobě." Článek k zamyšlení
Velikonoční mystérium
Ivan O. Štampach / 8. 4. 2009
Evangelium je radostnou zvěstí, že smrt nemá poslední slovo. Národy o tom snily, když v mýtech vyprávěly o bozích, kteří sestoupili a sdíleli s člověkem pozemské trampoty a nakonec i smrt a když si v mystériích tento sestup a pak vzestup společně s božstvem k plnosti života rituálně zpodobovaly. Co se mezi zasvěcenci šeptem mluvilo v tajných úkrytech, Článek k zamyšlení
Velikonoční mystérium
Ivan O. Štampach / 8. 4. 2009Přejít na stránku:
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.