Články – Ronald Němec:

Odsuzování Bůh nezakazuje, jen zvedá prst! Protože jak soudíme, tak budeme souzeni. Společnost musí soudit, ale vždy by měla soudit jen po té, co zná všechny okolnosti případu.

V posledních týdnech a v budoucích měsících bude hojně diskutovaným tématem možnost civilně rozvedených lidí přistupovat k eucharistii. Jde o téma živé, které trápí nemalou část katolické populace. Proto je třeba se tomuto tématu důkladně věnovat. Papež František správně toto téma otevřel, protože není žádné téma, které by mělo být mezi lidmi milujícími Krista zakázané.

Dnes jsem svoji dceru, jedenapůlroční, nazval dítětem chudoby, byť jsem advokát a chudý se majetkově necítím. Svoji dcerku miluji, jsem na ni přísný, ale rád jí koupím, co je krásné. Přesto jsem ji sám tak nazval, což mne v té chvíli zarazilo.

Kolik z nás říká o svém faráři (a nemusí jít jen o římsko-kat., ale i řecko, protestanty): „je to můj kámoš, jdu s ním rád na pokec, do kina, na večeři či pivo nebo víno“? Jak vlastně dobře známe osoby, které nás mají duchovně vést? Kteří nám dávají rozhřešení, kárají či povzbuzují ve zpovědnici, kážou o životě či smrti, lásce a utrpení?

Tento článek je věnován některým autorům, kteří přispívají na Christnet a vira.cz, a mnohým diskutujícím. Přemýšleli jste někdy, co by si myslel člověk, kterého byste vzali z jiného kulturního prostředí a času do Evropy, posadili k internetu a zadali mu jednoduchou otázku: „Řekni mi, co si myslíš o křesťanských církvích a křesťanech?“