Ležel jsem v Podyjí na skále a díval se, jak dole šumí řeka, když telefonuje Jan Sokol. Že se dozvěděl, že jezdím s našimi studenty medicíny do Auschwitz a že by se tam s manželkou moc rádi podívali, že by si to prožili jako pouť. Jak jsem byl v té přírodě, v návalu překvapení jsem hned odpověděl: samozřejmě, beru vás v prvním možném termínu. Hned jsme domluvili datum.

Tváří v tvář událostem, jako byla Nice, Bataclan, Madrid, Boston nebo Londýn, se v hrůze ptáme, jak je to možné, jak vůbec lidská bytost může cítit potřebu zabíjet děti nebo turisty nebo mladé páry. Co může mít kdo z toho zabíjet nevinné?