Praktická víra
Zákaz zabíjení novorozeňat - pouhý relikt křesťanského sentimentu?
David Černý, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 7. 3. 2012Praktická víra
Morální status lidského embrya
David Černý, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 5. 4. 2011Gödelův důkaz Boží existence
David Černý, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 12. 6. 2009Gödelův důkaz Boží existence
David Černý, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 5. 6. 2009Areopag
Svoboda projevu a extrémisté
David Černý, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 29. 5. 2009
Na stránkách Magazínu Christnet se v reakci na zatčení a vyhoštění Davida Dukeho rozhořela diskuze o svobodě slova a jejím potlačováním. Domnívám se, že v této diskuzi nebyly dostatečně dobře rozlišeny tři aspekty problému, které je třeba držet analyticky dobře rozlišené, třebaže v konkrétní aplikaci tvoří jeden (strukturovaný) celek.
Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Mezi vírou ve stvoření a vědou není rozpor
David Černý / Křesťanství v zahraničíEuthanasie - nic nového ani pokrokového
David Černý / Praktická víraEuthanasie - dobrá smrt. Ale pro koho?
David Černý / Praktická víraJe morálka dnes mrtvá II.?
David ČernýBankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
V nedávné době vzbudil velký rozruch článek dvou italských bioetiků, publikovaný v prestižním časopise Journal of Medical Ethics (Alberto Giubilini, Francesca Minerva, After-birth abortion: why should the baby live?“). Přiznám se, že tomu rozruchu moc nerozumím. Není to totiž žádná novinka, zcela neskrývaně tak hovoří např. Peter Tooley (článek „In Defence of Abortion and Infanticide“) či další Peter, tentokrát Singer (např. kniha Practical Ethics). Singer se domnívá, že zákaz zabíjení novorozeňat (infanticida) je pouhým reliktem křesťanského sentimentu, dobově a ideově podmíněného, a tudíž nikoli univerzálního etického smýšlení.
Jaký je morální status lidského embrya? Zdálo by se, že prakticky žádný: o potratech se hovoří jako o bezpečné lékařské proceduře, embryo-destruktivní výzkum se prezentuje jako takřka zázračný prostředek k vývoji nových léčených procedur. A embryo? Je jen tichým účastníkem diskuzí o svém vlastním osudu bez možnosti se jakkoli hájit.
Gödelův důkaz Boží existence byl donedávna neznámý. Poprvé byl publikován až v roce 1987 v článku logika J. H. Sobela, který mu dal podobu, ve které důkaz bývá nejčastěji prezentován. Protože se jedná o ontologický důkaz Boží existence a nejznámějším důkazem této kategorie je důkaz Anselmům, je Gödelův důkaz často chápán pouze jako formalizace důkazu Anselmova (kupříkladu tak praví anglická wikipedie). To je ale velmi nepřesné tvrzení. ...
Lidský rozum a důvtip se odedávna pokoušel racionálně vysvětlit zdánlivou absurditu mnohovrstevné, bohaté a dynamické reality světa a věčného plynutí, včetně reality člověka v celé její dimenzi. Vrcholem této snahy je postulování existence jednoho jediného jsoucna, jedné jediné skutečnosti, která nese atributy všemohoucnosti, nekonečnosti, věčnosti, myšlení a vůle, jedním slovem, kladením existence osoby – Boha. Důkazy existence Boha získávají v dějinách lidského myšlení rozličné podoby. Obrovské překvapení přineslo zjištění, že autorem jedné verze ontologického argumentu pro existenci Boha byl i pravděpodobně největší logik všech dob, moravský rodák z Brna Kurt Gödel.