Vatikán v sobotu 13. dubna oznámil, že papež František jmenoval 8 kardinálů jako svůj poradní sbor, který by mu měl pomoci s vedením církve. Jedná se o první konkrétní krok na cestě k reformě, jež visela ve vzduchu před začátkem konkláve, během kterého byl zvolen papežem nepravděpodobný kandidát z Latinské Ameriky.

Když Armando Gil opouštěl Havanu v roce 1965, jeho otec mu do ucha pošeptal: „Dokud tu budou vládnout komunisti, za žádných okolností se sem nevracej!“  Armando je rozhodnutý svého otce poslechnout a do svého rodiště se nevrátit. Má ale pochopení pro papežovu návštěvu Kuby i pro mladší, již v Americe narozené Kubánce, kteří na Kubu cestují za příbuznými na návštěvu. „Papež jako nástupce sv. Petra jet musel. Konec konců i Ježíše kritizovali za to, že se druží s výběrčími daní,“ řekl bývalý učitel o nedávné Benediktově oficiální návštěvě měst Santiaga de Cuba a Havany.

Jmenování kardinálů je jedním z nejdůležitějších úkolů každého papeže, protože kardinálové jsou povinni zúčastnit se konkláve, která volí budoucího papeže. Současná volba 22 nových kardinálů je závažná také proto, že papež Benedikt oslaví 16. dubna 85. narozeniny a i když on sám je dobrého zdraví, je v tomto věku v jeho úřadu přirozené přemýšlet o věcech budoucích. Třebaže mezi novými kardinály nejsou žádní “liberálové”, celkově se seznam kandidátů projevuje jako ideologicky vyrovnaný. Většinou se jedná o technokraty, představitele vatikánské úřední správy, kteří se profilují spíše jako pragmatičtí manažeři než jako teologové či ideologové. Převládají Evropané a to zejména Italové. Zcela opomenutá zůstala Afrika.