Náboženství, které bylo ještě před několika lety v prostředí technologických vizionářů, vývojářů a byznysmenů v Silicon Valley spíše upozaďovanou a soukromou záležitostí, dostává znovu na povrch, a to ve velmi zajímavých a znepokojivých podobách.

Polský fyzik Krzysztof Meissner otevírá dveře do světa elementárních částic a teorie strun, a zároveň nabízí inspirativní pohled na víru a transcendenci.

Jirousova poezie patří bez velkých pochybností k tomu nejlepšímu, co u nás bylo ve druhé polovině 20. století napsáno. Svou zdánlivou jednoduchostí sváděla k napodobování – o to víc ale vynikla její neopakovatelnost. Výbor Magorské modlitby je skvělým a čtenářsky vstřícným pozváním k četbě Jirousovy poezie a další jeho tvorby.

Ptám se v poslední době stále častěji sám sebe, jak je možné, že jedna a ta samá věc vyvolává u různých lidí zcela odlišné reakce a závěry. Jak to, že lidé, jejichž základní světonázorové zázemí je v zásadě totožné, a které navíc spojuje pravděpodobně také upřímně a niterně prožívané přihlášení se ke křesťanské víře, mohou některé ne nepodstatné věci vnímat nikoli různorodě, ale skoro až protikladně.

Zelený čtvrtek, první den velikonočního tridua, je vstupem do samého srdce Velikonoc. Není branou, to je asi spíš Květná neděle, s průvodem a ratolestmi, s voláním lidí na ulicích. Podle mě je Zelený čtvrtek oproti tomu brankou, prahem, který se překračuje na znamení kroku, který už nelze vrátit.