Prof. Petráček se ve svém textu Vábení politických Sirén ohrožuje církev i dnes dotkl mnoha témat a vyvolal živou polemiku. Není mou ambicí vyjadřovat se k historické situaci katolické církve během italského fašismu, rád bych se ale zamyslel nad tím, zda je paralela s přítomností vedena adekvátně.

Shrneme-li výše zmíněné, konstatujeme pro plošný kněžský celibát dobré a rozumné důvody. Církev samozřejmě může toto opatření změnit, ale rozhodně se nezmýlíme, budeme-li nastíněný dějinný vývoj pokládat za logický. Říci, že katolická církev k povinnému celibátu již od poměrně raných dob směřovala, je legitimní interpretací, kterou není třeba vidět jako zpětné odůvodňování „neudržitelného“.

Mladý český kněz Štěpán Smolen nedávno vydal pozoruhodnou knihu Cesta na Západ. Na ni vyšla recenze v revue Salve z pera Norberta Schmidta, zveřejněná také na Christnetu. Rád bych ke knize a k recenzi samotné připojil pár poznámek a doplnění.

Nedávno se na tomto webu objevil text Jiřího Pavlíka o klerikalismu a „sexuálním komplexu katolické církve“, zpochybňující její učení o sexualitě a hledající souvislost s domnělým mocenským nárokem kleriků, kteří mají laikům bránit v křesťanské dospělosti včetně seberealizace na poli intimních partnerských vztahů. Tento text by rád nabídl pohled radikálně jiný, dle našeho mínění nikoli čistě jen „církevnický“ či klerikální, nýbrž zcela evangelní.