Christnet.eu už 25 let přináší nezávislý a ekumenický pohled na víru, církev a společnost. Bez paywallů a bez závislosti na jakékoli instituci. Takových míst mnoho není. Fungujeme díky čtenářům, kteří se rozhodli přispět. Váš pravidelný příspěvek nám pomůže pokračovat.
Používáme cookies. Nezbytné cookies zajišťují chod webu. Bez vašeho souhlasu
měříme návštěvnost jen anonymně a bez cookies. S vaším souhlasem navíc použijeme
podrobnější analytické nástroje, které nám pomáhají web zlepšovat.
Více v zásadách ochrany osobních údajů.
Arizonskou polopouští dojeli jsme do GRAND CANYONU a zažili tentýž šok, jako všichni před námi. Rovina a rovina, a najednou se v ní, pár metrů od silnice, otevře ta propast, větší než cokoliv, co člověk dotud viděl. Velebná i děsivá zároveň. Naprostá většina návštěvníků ovšem do propasti nevstoupí, nýbrž špacíruje pohodlně po rovince, po „korzu“ na horním okraji kaňonu. Jediná cesta do kaňonu, vytesaná do skal tak, aby mohl i běžný turista sestoupit, nese překrásný název Bright Angel Trail. Cesta jasného anděla. Tak jsme vzývali anděla strážného a ráno se vydali dolů... 
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.