Články – Tomáš Halík:

Polistopadový režim daroval národu dva nové státní svátky na prahu prázdnin – svátek cyrilometodějský a den Husův. Lid to vděčně přijal jako libé rozšíření času dovolených, o vnitřní obsah obou slavností, jak se zdá, dbá málokdo. Jsou to svátky s nábojem náboženským i vlasteneckým; připomínají si je po svém církve, tu a tam se na církevní slavnosti přitočí před kamery nějaký politik, ale otevře-li ústa, bývá patrné, že o duchovním poselství oněch dní příliš nečetl ani nemeditoval, a celkový dojem bývá po pravdě řečeno rozpačitý.

Zatímco Vánoce slaví s křesťany tak či onak u nás téměř všichni, tak Velikonoce – ty nejvýznamnější křesťanské svátky -  asi většina dnešních Čechů prožije jen jako den volna navíc, snad zdobený nějakým odvarem z lidových zvyků. Možná že i ti, kterým je cesta na velikonoční obřady do křesťanských kostelů a sborů z různých důvodů neschůdná, by mohli najít chvíli zamyslet se nad tím příběhem, který je tam  o každých Velikonocích už po dvacet století čten.

Zatímco Vánoce slaví s křesťany tak či onak u nás téměř všichni, tak Velikonoce – ty nejvýznamnější křesťanské svátky -  asi většina dnešních Čechů prožije jen jako den volna navíc, snad zdobený nějakým odvarem z lidových zvyků. Možná že i ti, kterým je cesta na velikonoční obřady do křesťanských kostelů a sborů z různých důvodů neschůdná, by mohli najít chvíli zamyslet se nad tím příběhem, který je tam  o každých Velikonocích už po dvacet století čten.

Zatímco Vánoce slaví s křesťany tak či onak u nás téměř všichni, tak Velikonoce – ty nejvýznamnější křesťanské svátky -  asi většina dnešních Čechů prožije jen jako den volna navíc, snad zdobený nějakým odvarem z lidových zvyků. Možná že i ti, kterým je cesta na velikonoční obřady do křesťanských kostelů a sborů z různých důvodů neschůdná, by mohli najít chvíli zamyslet se nad tím příběhem, který je tam  o každých Velikonocích už po dvacet století čten.

Poprvé jsem potkal Otu Mádra v březnu roku 1968 na památné schůzce několika desítek katolických intelektuálů v bytě u Kaplanů, kterým prakticky začalo Pražské jaro pro českou katolickou církev. Kněz s ušlechtilou asketickou tváří si mne prohlédl ostřížím pohledem a „provedl se mnou výslech formou přátelského pohovoru“ a hned si vše poznamenal do svého notýsku. „Teď jsi teprve katolík“, řekli mi pak přátelé, „to byl pater Mádr, který má ve svém notýsku zapsané všechny katolíky s šifrovanými údaji o tom, k čemu jsou použitelní.“