Články – Lenka Kateřina Tetivová:

Popeleční středa 2000: "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se navrátíš." V tomto období jsem již prožívala pravidelné lékařské kontroly jako všední banalitu, neboť výsledek zněl pokaždé a opakovaně - bez známek recidivy.

Najednou jsem uslyšela vnitřním sluchem zpěv cisterciáků a spatřila vnitřním zrakem klášter v jeho v původní podobě. Duch svatého Bernarda byl intenzívně přítomen a mniši, kteří zde v minulých stoletích pobývali, jako by nečekaně obživli. Slyšela jsem zřetelně kolem sebe jejich kroky a vnímala šustění hábitů.

Všechno se točilo kolem jeho osoby a nálad: opat nadává, opat odjel, opat se zamkl atd. Ve společné jídelně, kde jsem ho (pana opata) za celou tu dobu ani jednou nespatřila, stálo opatské křeslo, na něž nikdo jiný nesměl usednout. Když jsem tam někdy odpoledne přišla s dětmi na svačinu, tak jsem je schválně posazovala na to zakázané křeslo a hráli jsme si na opata.

Po operaci se můj život soustředil mezi čtyři stěny. Měla jsem oslabenou imunitu, duševní boje mě vyčerpaly, po radosti z prvního vítězství přišla apatie. Do kostela jsem měla daleko, obávala jsem se  případné kontroly, a pokud jsem se tam aspoň někdy odhodlala, viděla jsem tam jen cizí tváře.

Termín první kontroly po operaci, stanovený  na polovinu listopadu, se ztrácel v daleké mlze. Končilo teprve září. Tak oni předpokládají, že se toho dne dožiji. Mohla bych se dožít i Vánoc. Ta naděje mě naplnila optimismem a radostí.