Každý rok v naší zemi onemocní desítky mladých lidí a dětí nejtěžšími chorobami krve, kde poslední naději na jejich záchranu znamená transplantace kostní dřeně. Mnozí umírají, protože šance na jejich přežití nepřichází včas. Je v našich silách změnit tuto situaci? Ano je. Tak na co ještě čekáme?

Každý rok v naší zemi onemocní desítky mladých lidí a dětí nejtěžšími chorobami krve, kde poslední naději na jejich záchranu znamená transplantace kostní dřeně. Mnozí umírají, protože šance na jejich přežití nepřichází včas. Je v našich silách změnit tuto situaci? Ano je. Tak na co ještě čekáme?

Hodiny na basilice sv. Petra ukazují 17 hodin 19 minut. Náměstí je zaplněno téměř 40 000 poutníky. Začíná generální audience. Jan Pavel II. jako vždycky objíždí uličkami mezi sedadly na bílém jeepu, aby mohl zblízka pozdravit věřící, a zvláště obejmout nějaké dítě, které mu podá radostí zářící matka za pomoci pana Cibina, šéfa ochranky Svatého Otce. Tak tomu bylo i toho dne. Sotva vrátil kučeravou holčiku do náruči matky, zazněly dva výstřely z pistole. Bílá postava Kristova náměstka se hroutí do náruče mons. Dziwisze, jeho sekretáře, sedícího v jeepu. Televizní obraz této scény se rozletí do celého světa. Lidstvo strnulo. Nemůže uvěřit, že něco takového je možné – atentát na papeže!

Hodiny na basilice sv. Petra ukazují 17 hodin 19 minut. Náměstí je zaplněno téměř 40 000 poutníky. Začíná generální audience. Jan Pavel II. jako vždycky objíždí uličkami mezi sedadly na bílém jeepu, aby mohl zblízka pozdravit věřící, a zvláště obejmout nějaké dítě, které mu podá radostí zářící matka za pomoci pana Cibina, šéfa ochranky Svatého Otce. Tak tomu bylo i toho dne. Sotva vrátil kučeravou holčiku do náruči matky, zazněly dva výstřely z pistole. Bílá postava Kristova náměstka se hroutí do náruče mons. Dziwisze, jeho sekretáře, sedícího v jeepu. Televizní obraz této scény se rozletí do celého světa. Lidstvo strnulo. Nemůže uvěřit, že něco takového je možné – atentát na papeže!

Hodiny na basilice sv. Petra ukazují 17 hodin 19 minut. Náměstí je zaplněno téměř 40 000 poutníky. Začíná generální audience. Jan Pavel II. jako vždycky objíždí uličkami mezi sedadly na bílém jeepu, aby mohl zblízka pozdravit věřící, a zvláště obejmout nějaké dítě, které mu podá radostí zářící matka za pomoci pana Cibina, šéfa ochranky Svatého Otce. Tak tomu bylo i toho dne. Sotva vrátil kučeravou holčiku do náruči matky, zazněly dva výstřely z pistole. Bílá postava Kristova náměstka se hroutí do náruče mons. Dziwisze, jeho sekretáře, sedícího v jeepu. Televizní obraz této scény se rozletí do celého světa. Lidstvo strnulo. Nemůže uvěřit, že něco takového je možné – atentát na papeže!