Články – Alena Thossová:
Článek k zamyšlení
Ve velkém společenství, a přesto sám
Alena Thossová / 21. 7. 2006
Stalo se to, co se občas stává – lékař pronese suchou větu : "Hmm, tak to bude na operaci. Příští týden nástup." Pár slov, vět a mozek začne pracovat, od racionálních myšlenek se postupně dostává myšlení až tam, kam nikdo z nás nechce. Nastává chvíle, kdy víc než jindy potřebuji ze sebe dostat ten strach, to podivné, co mě uvnitř svírá. Okolo mě je dav lidí, ale ti přeci o mé povídání nestojí. Moji nejbližší jsou v práci, nemůžu je přeci vyrušovat, děti bydlí stovky kilometrů daleko, a nechci je takhle dopoledne překvapit telefonem se zprávou, kterou ani já sama zatím neumím skousnout. Pane Bože, dej mi sílu to překonat, vyklouzne mi mimoděk z úst. Článek k zamyšlení
Až jednou...
Alena Thossová / 16. 6. 2006Článek k zamyšlení
Až jednou...
Alena Thossová / 16. 6. 2006Článek k zamyšlení
Až jednou...
Alena Thossová / 16. 6. 2006Přejít na stránku:
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.