Články – Martin Vaňáč:

„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5,13) Na biblická slova o soli, která pozbyla chuti, jsem si vzpomněl, když jsem v uplynulých dnech četl reakce českých církevních představitelů na vraždu francouzského kněze v kostele Saint-Étienne v Rouvray nedaleko města Rouen na severu Francie. Nejaktivněji v médiích vystupoval Milan Norbert Badal, ředitel odboru vnějších vztahů – tiskového střediska pražského arcibiskupství, osobní sekretář kardinála Dominika Duky, tajemník mediální rady České biskupské konference (ČBK), administrátor farnosti Hostivice, člen Rady Českého rozhlasu (ČRo).

Není pravdou, že pouze katolická církev, církve pravoslavné a staré východní si nárokují důraz na biskupský úřad v apoštolské posloupnosti. Není důvod upírat tento nárok celé řadě dalších církví, především anglikánským církvím nebo luterským církvím ve Skandinávii, dále např. církvím sdruženým v Utrechtské unii (tzv. starokatolické církve) nebo ochranovské Jednotě bratrské a dalším.

Text Hany Farné s názvem „Mnoho povyku pro nic“ je smutnou ukázkou neznalosti problematiky, o které se rozhodla psát. Například kdyby si autorka alespoň přečetla portrét Felixe Maria Davídka, publikovaný na Christnetu v lednu 2016, nemohla by napsat nesmyslné tvrzení, že „genderová mentalita... stojí i za tragickým omylem“ kněžského svěcení Ludmily Javorové.

Už ve svém listopadovém komentáři jsem vyzýval k větší obezřetnosti pražského arcibiskupství vůči snahám o zneužití hlasu církve ve prospěch politické moci. Zároveň jsem vyslovil přání, aby kardinál Duka projevil větší ohled na věřící, kterým nejsou všechny jeho kroky zcela srozumitelné a kteří si pak leckdy kladou otázky, zda ta či ona aktivita je vůbec ku prospěchu církve a jejího působení. 

O nadstandardní ekumenické spolupráci v Litomyšli jsem zaslechl koncem ledna na farářském kurzu Spolku evangelických teologů. Dříve než jsem zjistil více informací, dozvěděl jsem se o odvolání Jiřího Veselého, jednoho z litomyšlských kněží z kongregace salesiánů. Tento zásah byl dáván do souvislosti s ekumenickou praxí, což je téma, kterému se věnuji. Na stránkách biskupství jsem nenalezl žádnou informaci a z různých stran jsem slyšel jen domněnky. Proto jsem se rozhodl, že si v celé kauze udělám trochu víc jasno.