Články – Ivan O. Štampach:
Článek k zamyšlení
Velikonoční mystérium
Ivan O. Štampach / 8. 4. 2009
Evangelium je radostnou zvěstí, že smrt nemá poslední slovo. Národy o tom snily, když v mýtech vyprávěly o bozích, kteří sestoupili a sdíleli s člověkem pozemské trampoty a nakonec i smrt a když si v mystériích tento sestup a pak vzestup společně s božstvem k plnosti života rituálně zpodobovaly. Co se mezi zasvěcenci šeptem mluvilo v tajných úkrytech, Teologie a duchovní texty
Boží cesta za člověkem
Ivan O. Štampach / 6. 1. 2009
Zjevení Boha v událostech a slovech není intelektuální hádankou ani tématem pro naukové rozepře. Je nabídkou poznání Boha a cesty k němu, ukazuje totiž Boží cestu za člověkem. Poselství tohoto svátku vybízí k víře, pokání a následování. Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008
Pro rané křesťany byla důležitá slova a činy dospělého Ježíše, zejména to, jak své poselství dosvědčil tím, že se nechal popravit na kříži. V pozdějších redakcích dvou evangelií, u Matouše a Lukáše se objevil i příběh jeho početí, narození a mládí. Křesťané si zjevení Boha v Ježíšově lidském příběhu připomínali o slavnosti Epifanie, Zjevení Páně, 6. ledna. Připomínali si jeho narození a začátek veřejného působení. Ještě později se témata rozdělila a pro oslavu narození se hledalo vhodné datum. Tradice totiž žádnou obecně přijatou informaci o konkrétním dnu neposkytuje.Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008Přejít na stránku:
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.