Články – Jaroslav E. Sýkora:

Pokušení se v dnešní médii formované řeči pohybuje ve čtyřech "kulturně-společenských" oblastech:  stravování,  sexu, politice a  náboženství. Kolik jen čteme reklamních claimů typu: Pistáciová zmrzlina - sladké pokušení! nebo: Nežné pokušení pro muže i ženy. - Zavolej! V těchto sloganech se o pokušení nemluví jako o svodu, ale jako o ATRAKCI, o předmětu, který má drajf, o nabídce, která přitahuje - zpočátku jako pavoučí vlákno, později jako tažný provaz. Pokušení k politické moci má také drajf, ne k rozkoši a požitkům, ale k možnosti vládnout, ovládat a profitovat z postavení.

Markově zprávě rozumím jako uměle vytvořené kolizi, v němž se mají střetnout dva mody uvažování a dvě cesty spásy, které Marek ovšem neklade do rovnováhy. Jsou jimi dvojice: půst - hostina (tj. utrpení - radost); starý a nový přístup k Bohu; církev - synagoga (tj. křesťanství - židovství), a s tím spojená i rizika rozdílů, které tu Marek pro Ježíšovy následovníky připravil.

Malomocenství, lepra, Hansenova nemoc … to je jen několik názvů pro onemocnění, pod kterými se přes celý starověk až po pozdní středověk úspěšně schovávaly všelijaké kožní nemoce, včetně té, kterou dnešní lékařská věda za malomocenství opravdu pokládá. Přesnější vymezení se datuje až od roku 1873, kdy G.H.A. Hansen objevil baktérii, která lepru způsobuje. Ta se už šedesát let úspěšně léčí.

Chci se vám přiznat, že na mě Markův zápis Ježíšova útěku do samoty působí sympaticky. Jistě, Marek jednotlivé epizodky na sebe kompozičně navléká, jako by psal reportáž (Ježíš šel do synagogy ráno; odpoledne ji opustil; večer uzdravoval nemocné; druhý den ráno odešel na opuštěné místo …), ale s trochou citu pro kompozici, se smyslem pro fikci a nadšením pro zápletku má toto evangelium opravdu říz. A sdělnost.

Autorita a síla jsou jako dlaň a hřbet téže ruky. Někdy ta ruka žehná, jindy hladí a někdy, bohužel, je sevřena v pěst nebo dokonce svírá zbraň. Síla sama autoritou není. Mluví snad někdo o jaderné energii jako o autoritě? Autoritu člověku dává jeho síla – morální, intelektuální, tělesná, psychosomatická, pneumatická, … přirozená i vymožená.