Ve stejný den, jako se konaly v Jihlavě Dny Josefa Zvěřiny, tedy v sobotu 15. října, se v Římě tisíce rozzlobených lidí (indignati) pustilo do projevů občanské nespokojenosti se sociální situací v celé Evropě. V Jihlavě se mnozí vyjadřovali vůči církvi velmi kriticky, až na hranici bojkotu. „Za současnou církev ať nese odpovědnost papež či biskupové. Nikoli laici, kterých se nikdo na nic neptá. Laici ať nesou odpovědnost za ne-církev". Asi jen v tom je odpovědnost laiků za církev, tím, že budou především zodpovědní sami za sebe, pokud nechtějí vyjít s davem „indignati“ plenit Řím či Brusel...

Ve stejný den, jako se konaly v Jihlavě Dny Josefa Zvěřiny, tedy v sobotu 15. října, se v Římě tisíce rozzlobených lidí (indignati) pustilo do projevů občanské nespokojenosti se sociální situací v celé Evropě. V Jihlavě se mnozí vyjadřovali vůči církvi velmi kriticky, až na hranici bojkotu. „Za současnou církev ať nese odpovědnost papež či biskupové. Nikoli laici, kterých se nikdo na nic neptá. Laici ať nesou odpovědnost za ne-církev". Asi jen v tom je odpovědnost laiků za církev, tím, že budou především zodpovědní sami za sebe, pokud nechtějí vyjít s davem „indignati“ plenit Řím či Brusel...

Ve stejný den, jako se konaly v Jihlavě Dny Josefa Zvěřiny, tedy v sobotu 15. října, se v Římě tisíce rozzlobených lidí (indignati) pustilo do projevů občanské nespokojenosti se sociální situací v celé Evropě. V Jihlavě se mnozí vyjadřovali vůči církvi velmi kriticky, až na hranici bojkotu. „Za současnou církev ať nese odpovědnost papež či biskupové. Nikoli laici, kterých se nikdo na nic neptá. Laici ať nesou odpovědnost za ne-církev". Asi jen v tom je odpovědnost laiků za církev, tím, že budou především zodpovědní sami za sebe, pokud nechtějí vyjít s davem „indignati“ plenit Řím či Brusel...

Od konce devadesátých let slavíme den svatého Václava jako státní svátek. Zatímco církevní slavnost po staletí připomíná hlavního patrona českého národa jako mučedníka ranných sporů mezi křesťanstvím a pohanstvím, občanský svátek slaví knížete z desátého století především jako symbol naší státnosti. Máme tak přesně v rozmezí měsíce vlastně dva svátky podobného charakteru. Při vší úctě k „mužům 28. října“ a velkému dílu novodobé československé demokracie se mi zdá logické, aby se hlavní důraz pomalu přesouval právě na tento zářijový svátek.