Někteří z těch, kteří budou číst následující odstavce, budou možná i počítat, zda mají, či nemají na to, aby vstoupili na takovou cestu za církví komuniální. Nabízejí naše danosti i touhy, naše okolí a všechny okolnosti dobré a rozumné důvody se do podnikání s názvem „komuniální církev“ pustit?

V květnu 2014, tedy před asi půl rokem, proběhlo v Olomouci kolokvium Dialog v církvi. Zájemce může dohledat reflexe nebo souhrnnější informace. Kolokvium bylo na české katolické poměry výjimečným počinem a lze si přát, aby organizátoři našli motivaci k uspořádání dalších ročníků.

Příspěvek je určen v prvé řadě těm křesťanům – katolíkům, kteří chtějí, aby jejich životní příběh zůstal svázaný s křesťanskou vírou a živou katolickou tradicí, ale současně tuší, že pro budoucnost života své víry budou muset najít jiné formy, než které jim nabízejí dnešní územní farnosti a reálné šance jejich farářů.

V tomto příspěvku se chci zamyslet nad formami víry, které se nabízejí českým katolíkům. Tři dále popisované cesty jistě nevystihují všechny možnosti, ale snad je lze považovat za typické.