V časech, kdy se společenské i náboženské rámce jakoby chvějí, roste pro křesťany potřeba se více zabývat spiritualitou křesťanského života: co vlastně znamená být křesťanem, co znamená „žít křesťanský život”?

Od pověstné „ubrusové události“ již uplynul určitý čas a lze si jen přát, aby nezapadnul žádný z dobrých komentářů, které osvětlují především jádro eucharistického dění. Toto jádro je ovšem tak bohaté, že bych ještě rád nabídnul jeden z pohledu k pojetí tzv. „platnosti“ eucharistie.

Nemyslím si, že mezi vírou a náboženstvím je možné učinit chirurgický řez, ale přesto je oba tyto póly existence života křesťana dle mého soudu užitečné oddělit a mít tuto distinkci při podobných diskuzích na paměti.

Když Ježíš z Nazareta poprvé spatřil Jana Křtitele, asi netušil, co ho čeká. Začal po Janově vzoru hlásat, že Boží království je blízko: brzy se jistě zjeví jako kosmická událost převracející dějiny. K příchodu tohoto Království se lidé mají obrátit svou myslí i svými činy. Boží království převáží všechno, všechny lidské činy a lidské postoje, protože Boží síla je větší než všechny síly kosmu i lidí.

Najdeme v textech čtyř biblických evangelií jednoho Ježíše nebo několik různých Ježíšů? Takto položená otázka se může zdát nesmyslná: samozřejmě, že všechna evangelia odkazují na jedinou historickou osobu Ježíše z Nazareta. Pozorné čtení těchto čtyř textů ale ukazuje někdy až nápadně, jak rozdílné oči měli jejich autoři pro svého hlavního hrdinu.