Církev a svět
Volání rozhořčeného akademika
Zdeněk Vojtíšek / 28. 8. 2019Praktická víra
Roste hlavně počet věřících mimo instituce
Zdeněk Vojtíšek, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 16. 1. 2012Praktická víra
Spiritualita, pragmatismus, lhostejnost
Zdeněk Vojtíšek, Jan Uhlíř , Jiří Baroš / 9. 1. 2012Kultura a recenze
Pozitivní výzvy teologie uzdravování
Zdeněk Vojtíšek, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 24. 9. 2010Kultura a recenze
Dan Drápal lidský a vůdcovský
Zdeněk Vojtíšek, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 12. 10. 2009Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Konzumní Ježíš pro konzumní společnost
Zdeněk Vojtíšek / Kultura a recenzeBankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
Zatímco tradiční křesťanské církve při sčítání zaznamenaly značný pokles, zajímavý je nárůst počtu "věřících" bez církevní příslušnosti. "Tento růst počtu věřících mimo instituce naznačuje vztah s klesajícím počtem věřících v církvích. Tím ale není řečeno, že „věřící - nehlásící se k žádné církvi ani náboženské společnosti“ jsou křesťané," říká Zdeněk Vojtíšek, a pokračuje: "Naopak – odhaduji, že mezi nimi jsou stovky tisíc stoupenců hnutí Nového věku."
Především pro faráře, kazatele a ostatní církevní pracovníky jsou teologie uzdravování náročným tématem. Někteří rychle a nekriticky přijímají myšlenky různých „uzdravovatelů“ v naději na získání hodnoty, kterou by uzdravení Božím zásahem mohlo přinést tělu i duchu, jiní hledí na teologie uzdravení od počátku s podezřením jako na nebezpečí pro hloubku evangelijní zvěsti. Ale je možné informovat o teologiích uzdravení natolik fundovaně a podnětně, aby to přineslo zásadní obohacení na všech stranách. Přesně to se - podle mého názoru - podařilo Pavlu Hejzlarovi.
Při čtení knížek Dana Drápala se mi opakovaně vybavoval pocit z jednoho z těch několika málo momentů, kdy jsme se s autorem setkali. Bylo to v době, kdy se na Křesťanská společenství, v jejichž čele tehdy Dan Drápal stál, často ptali mě jako religionisty různí úředníci, posluchači na přednáškách, klienti v poradně a mnozí další. Nevzpomínám si přesně na naše slova, ale ve společenském rozhovoru jsem se mu svěřil s tím, že mě trochu zmáhá tuto církev pořád hájit a vysvětlovat, že není tak špatná, jak si ji tazatelé představují. Reakce Dana Drápala na tento můj spontánní povzdech mě tehdy uzemnila. 