Po právě skončených volbách, v nichž se nemalý díl spoluobčanů včetně některých nikoliv bezejmenných křesťanů netajil podporou proti-evropských, proti-muslimských, proti-imigračních, homofobních a k totalitě namířených stran, vyvstává otázka, co z idejí svobodného republikánského státu a demokratického zřízení ještě zbývá a co pro křesťany, zvláště ty katolické, demokracie vůbec znamená.

Rozruch kolem otevřeného dopisu konzervativních katolíků papeži Františkovi se týká dokumentu, který je sám o sobě bezvýznamný, je však přesto symptomem zajímavého vývoje v současném (nejen katolickém) křesťanství a náboženské scéně vůbec.

Po řadě avíz v podobě tweetů pocházejících z tradicionalistických webů, byla o půlnoci 23. září 2017 zveřejněna na internetové síti blogů, webů a on-line magazínů, spojených do bloku proti papeži Františkovi, předem ohlašovaná „formální korekce“ adresovaná papeži Bergogliovi kvůli údajným omylům obsaženým v post-synodální exhortaci Amoris laetitia.

Katolická církev je nemocná, vážně nemocná. Je to rakovina, která ji ohrožuje a škrtí. Tato rakovina se nazývá dogma. Dogma, kterým se utvrzuje přesvědčení jistoty toho, že vlastníme pravdu – nebo při nejmenším nějakou část pravdy. O dogmatu se totiž nediskutuje. Možná že se diskutovalo před jeho vyhlášením, ale už nikdy po jeho vyhlášení. Je buď k přijmutí nebo k odmítnutí. Dogma je bez jakékoliv alternativy, bez jakékoliv možnosti dodatečné úpravy, není k němu možná žádná revize nebo reforma.

Bod zlomu ve vztazích mezi papežem Františkem a Venezuelou. Tak by bylo možné nazvat neobvykle tvrdé prohlášení, ve kterém Vatikán vládu vyzval k rozpuštění kontroverzního Ústavodárného shromáždění.