V uplynulých týdnech přinesl deník Alarm sérii reportáží o duchovním a sexuálním zneužívání v katolické církvi. Texty Apoleny Rychlíkové otvírají minimálně tři důležitá témata. Jednak upozorňují, že sexuální a duchovní násilí není pouze záležitostí kněží, dále ukazují, jak moc je zneužívání prostoupeno různými sférami katolické církve a konečně texty definují, jak vypadá duchovní zneužívání.

Koncept pojmenovaný Thomase Luckmannem v 60. letech jako „neviditelné náboženství“ představuje zásadní pastorální a spirituální výzvu pro křesťanství v postmoderní Evropě. Snaží se ukázat, že vulgární představa sekularizace jako odvržení náboženství není sociologicky vhodným popisem současného světa. Kdo jsou a co poptávají nábožensky chladní či neviditelní? 

Když jsem záhy po studiu začínal dělat náhradní rodinnou péči - adopce, pěstounství, hostitelství - pomalu mi začalo docházet, jak mocně ničí psychiku člověka nedobrovolná neplodnost. Ve škole jsme se o tom nic neučili, takže jsem to začal pomalu objevovat u svých klientů.

Sledoval jsem právě skončenou cestu papeže Františka do Konga a Jižního Súdánu pod drobnohledem. První jeho cesta na africký kontinent se uskutečnila v r. 2015 (jen v tom samém roce František navštívil 9 zemí planety). Tehdy papež navštívil Keňu, Ugandu a Středoafrickou republiku.

Klerikalismu se daří tam, kde přetrvala klerikální kultura minulosti. Tato kultura musela kdysi vyhovovat všem zúčastněným a přinášet jim výhody a bezpečí. Spoluutvářela stavovskou společnost, která ve středověku kromě poddaného lidu znala stav panský a duchovní. Panský stav měl (v ideálních představách) zemi vojensky chránit, duchovní stav zase vyprošovat nebeskou ochranu.