Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Pexels / MART PRODUCTION
Kvůli množství případů sexuálního zneužívání duchovními a přesvědčení v Evropě a severní Americe, že církve nedokázaly tento problém adekvátně řešit, roste v některých zemích pocit, že stát musí zasáhnout. Dochází tak k napětí mezi církví a státem, které vyžaduje obezřetné balancování mezi respektem k donucovacím pravomocem státu a respektem k náboženské svobodě.
Tak například biskupové Washingtonu podali koncem května žalobu proti novému státnímu zákonu, který podepsal guvernér Robert Ferguson 2. května. Podle něj mají kněží povinnost hlásit podezření na zneužívání nezletilých, přičemž nepřipouští žádné výjimky, a to ani v případě, že se o podezření ze zneužití dozví prostřednictvím svátosti smíření.
Několik dřívějších pokusů o schválení podobné legislativy selhalo ve státě Washington kvůli obavám o náboženskou svobodu a na porušení ochrany náboženské svobody se rovněž zmíněná žaloba odvolává. Tvrdí, že zákon představuje náboženskou diskriminaci, protože vyžaduje, aby kněží porušovali normy katolické církve, konkrétně absolutní nedotknutelnost zpovědního tajemství.
Kánon 983 odst. 1 Kodexu kanonického práva podává jasnou definici zpovědního tajemství: „Zpovědní tajemství je neporušitelné, proto není dovoleno zpovědníkovi slovy nebo jakýmkoliv způsobem a z jakékoliv příčiny cokoliv vyzradit na kajícníka." Kněz nemůže porušit zpovědní tajemství, aby zachránil svůj vlastní život, aby ochránil své dobré jméno, aby zachránil život druhého nebo aby napomohl výkonu spravedlnosti. Kněz, který poruší zpovědní tajemství, je automaticky exkomunikován (latae sententiae).
Také obdobný návrh zákona ve Velké Británii je nemalou částí laické i odborné veřejnosti vnímán jako vážný útok na náboženskou svobodu. Jeden z článků návrhu zákona z 31. března obsahuje klauzuli o povinnosti hlásit podezření na sexuální trestné činy spáchané na dětech, kdy je vyžadováno, aby dospělí ve specifických rolích hlásili podezření na zneužívání dětí příslušným úřadům, pokud jsou informováni obětí či pachatelem.
Jedním z hlasů upozorňujících na nebezpečný precedens je kupříkladu písemné prohlášení adresované parlamentnímu výboru, jehož autorem je známý profesor ekonomie a aktivní katolík David Paton. Vysvětluje v něm, že akceptace problematického článku návrhu by v důsledku vedla k tomu, že kněží, kteří by se nepodřídili, by sice nespáchali trestný čin, ale mohli by být zahrnuti do databáze jednotlivců, kterým není dovoleno pracovat s dětmi, což by v podstatě znemožnilo jejich službu.
Argumentuje rovněž, že tato klauzule by byla v boji proti zneužívání neúčinná, protože kněží by zůstali vázáni kanonickým právem dodržovat zpovědní tajemství a oběti a pachatelé by byli méně nakloněni prozrazovat informace při zpovědi. Vyzývá k tomu, aby byla forma inkriminovaného odstavce změněna a bylo v něm jasně uvedeno, že povinný požadavek ohlášení se nevztahuje na svátostné zpovědi.
Ve svém prohlášení profesor Paton vyjádřil překvapení nad skutečností, že katoličtí vůdci neupozornili na to, jakým způsobem by dotyčný zákon ohrozil zpovědní tajemství. Naznačil, že to může být způsobeno mlčením vlády ohledně jeho použitelnosti na kněze, kteří zpovídají. Dodává k tomu: „Z pohledu vlády je to pochopitelné – politici nechtějí bitvu s církví kvůli tak citlivé otázce, nicméně je těžké porozumět tomu, proč si tuto hrozbu neuvědomují prominentní katolíci.“
Vláda Spojeného království čelila v posledních letech silnému tlaku na to, aby zavedla zákon o povinném oznamování bez výjimky pro zpovědníky. Trvala na tom, že „povinnost ohlašovat podezření by měla mít absolutní platnost a neměla by podléhat výjimkám založeným na vztazích důvěrnosti, náboženských nebo jiných."
Citlivost otázky náboženské svobody ve vztahu k potenciálnímu prolomení absolutnosti zpovědního tajemství se týká rovněž České republiky. Vatikánská smlouva, která upravuje vztahy mezi Českou republikou a Vatikánem, byla sice ratifikována poslanci, nicméně navzdory kritice některých pasáží právě ohledně zpovědního tajemství.
Odpůrci napadají zejména povinnost mlčenlivosti i v případě velmi závažných trestných činů. Už nyní zpovědní tajemství, které je důležitou součástí církevní katolické identity, chrání částečně český trestní zákoník. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že toto tajemství se uznává „za podmínek daných právním řádem České republiky“. V podstatě se tedy jedná o popis stávající praxe.
Značné vášně budí také velmi diskutované rozšíření zpovědního tajemství na pastorační pracovníky. Na vysvětlenou je třeba uvést, že pojem pastorační pracovník je pokusem o věcně srozumitelné vyjádření obsahu slova „duchovní“ obsaženého v českém právním řádu. Je to tedy někdo, kdo je církví ustanovený a jejím jménem vykonává službu. Pokud jde o kněze, který zpovídá, mluví se o zpovědním tajemství. Pokud nejde o kněze nebo to není striktně při zpovědi, jde o tajemství obdobné zpovědnímu. Oba druhy tajemství jsou přítomny už ve stávajícím právním řádu.
V reakci na celosvětově rostoucí počet zákonů o povinném ohlašování podezření na trestný čin duchovními Vatikán opakovaně zdůrazňuje, že zpovědní tajemství je nedotknutelné. Ve svém vyjádření z roku 2019 například uvádí: „Jakákoli politická akce nebo legislativní iniciativa zaměřená na ´porušení´ nedotknutelnosti svátostné zpovědi by představovala nepřijatelný přestupek proti libertas Ecclesiae (svobodě církve), která nezískává svou legitimitu od jednotlivých států, ale od Boha. Představovalo by to také porušení náboženské svobody, která je právně základem všech ostatních svobod, včetně svobody svědomí jednotlivých občanů, jak kajícníků, tak zpovědníků.“
zdroje: The Pillar, Církev.cz, Někdo Ti uvěří
Autorka studuje Evangelickou teologickou fakultu na Univerzitě Karlově, obor sociální a pastorační práce.
