Jubileum mladých v Římě otevírá otázku o pastoraci mládeže

ilustrační foto
Autor: www.facebook.com/svetovednymladeze/photos

Přes milion teenagerů, adolescentů a duchem mladých doslova zaplavilo na začátku srpna Řím. Jubileum mladých s účastí kolem 1250 přihlášených Čechů a asi 1300 Slováků si vysloužilo velikou pochvalu mezi vrcholnými politiky, římskými úřady a místními obyvateli. Nadšené byly rovněž celonárodní italské deníky, které jsou obecně vůči katolické církvi v lepším případě neutrální, v horším antiklerikální. Například La Stampa napsala:

„Jubilejní mladí jsou mírumilovní, poklidní, hodní, představují svatou část světové mládeže. Je to důkaz, že ne všichni jsou Poslední generace, ne všichni házejí polévky na nevinná mistrovská díla impresionistů, ne všichni upřednostňují ptát se umělé inteligence spíš než bližního, ne všichni jsou sociopati, asociálové, nedůvěryhodní a zbavení iluzí“.

Dobrá organizace byla postavena na předem připravené spolupráci a koordinaci, i když byly i těžší momenty. Účastníci museli na bohoslužbu s papežem na kraji Věčného města jít pěšky asi 5 kilometrů od poslední stanice metra, a naopak na cestě zpět se několik hodin čekalo v řadě na metro do centra. Ve veletržním areálu na druhém konci města, kde bydlela většina mladých, se prý čekalo třičtvrtě hodiny na sprchu.

Výjimečný úspěch tohoto Jubilea mnozí připodobnili Světovému dni mládeže (GMG), který pravidelně přitahuje zejména (no ne výlučně) katolíky. Zároveň se opět otevřela širší otázka o pastoraci mládeže v místních církvích. Zejména proč to podobně nefunguje s takovými čísly a úžasným nasazením. To řešila již Biskupská synoda o mladých v roce 2018 ve Vatikánu. Velké akce jako Jubileum mladých nebo GMG jsou jednorázové momenty a mají být inspirací pro církev a též širší společnost, aby se víc věnovala této skupině.

Úbytek věřících je trend napříč Evropou a klesají prý i počty mladých, hlavně po pandemii covidu, ale ne všude. Podle průzkumu Barna z roku 2022 narostl počet mileniálů, kteří chodí alespoň jednou týdně do kostela v USA, na 39 procent.

Vatikán, Česko, Slovensko

V Římské kurii se mládeží zabývá Dikasterium pro laiky, rodinu a život a také Dikasterium pro kulturu a vzdělávání. Výroční zprávy o své činnosti nevydávají. Různé farnosti, řehole, nové komunity apoštolského života a instituce se však věnují zvláště těmto skupinám. Svatý stolec spíše koordinuje, pomáhá, kontroluje a radí. Organizuje tradičně hodně navštěvovaný Světový den mládeže jednou za tři roky, též blahořečení a kanonizace. Na nejbližší svatořečení mladých Italů Carla Acutisa a Piergiorgia Frassatiho se opět chystá vysoký počet mladých.

U nás je Vysokoškolské katolické hnutí (VKH) působící v univerzitních městech v České republice a na Slovensku univerzitní pastorační centra (UPeCe), zejména v Bratislavě má veliké prostory a mnoho aktivit pro studenty, kam chodí též nevěřící a absolventi.

Na Slovensku dále existují hodně navštěvované Združenie kresťanských spoločenstiev mládeže (ZKSM) a sdružení pro děti eRKo. Minulý rok se konal již šestnáctý ročník Týdne Cirkvi pro mládež. Mezi navštěvované aktivity, které církev organizuje shora, patří i organizace bohoslužeb, při kterých blahořečili mladé lidi: Annu Kolesárovou, Jana Havlíka nebo Tita Zemana.

Jubileum mladých v Římě otevírá otázku o pastoraci mládeže

Ilustrační foto
Autor: CSM Olomouc 2017

Kromě toho působí aktivity organizované zdola, které vyplňují institucionální vakuum. Je to například evangelizační projekt Godzone, který každoročně pořádá koncerty na Slovensku a v Česku pro věkem a duchem mladé. Koncert zorganizovali i na takzvaném Festivalu jednoty a naděje právě během Jubilea v Římě. Na náměstí Piazza del Popolo, kde hráli pro každého, bylo vidět mnoho slovenských a českých vlajek. Podívat se přišel i slovenský velvyslanec při Svatém stolci s dcerou.

Lídr projektu Godzone a skupiny Espé před lety pro Christnet uvedl, že vidí, jak se podobné aktivity spontánně rozrůstají nejenom na Slovensku, ale také v České republice:

„I když nemáme takový přehled a prioritně jsme na Slovensku, vidíme tam též narůstat večery chval, modlitební setkání a společenství. Vůbec prožíváme rozkvět spolupráce. V poslední době mě zaujal veliký příval pozvánek z Česka na službu, koncert, misii, jiná setkání, technickou a produkční pomoc.“

„Nemůžeme čekat na zázrak, který naplní kostely“

Rada pro mládež a univerzity Konference biskupů Slovenska ve své aktuální výroční zprávě identifikuje hlavní výzvy takto: nedostatek dobrovolníků a koordinátorů, finanční omezení, různorodost cílové skupiny, komunikace. O nárůstu/poklesu nedospělých věřících se nezmiňuje.

Podobná zpráva na webové stránce Sekce pro mládež České biskupské konference (ČBK) chybí. Naopak Opavsko-Ostravská diecéze v roce 2025 konstatovala, že „z kostelních lavic se v posledních pěti letech vytratila i nezanedbatelná skupina čtyřicátníků a dvě pětiny puberťáků a mladých dospělých. Vůbec poprvé v historii diecéze se početní propad dotkl také skupiny dětí mladších pěti let.“

Tamější biskup Martin David si myslí, že výsledky ankety musí vést k přemýšlení, jak přinášet evangelium lidem mimo kostel:

„Nemůžeme jen plakat nad tím, že je nás málo, a čekat na zázrak, který naplní kostely. Je potřeba tvořit společenství, které přitahuje a do kterého můžeme zvát. Znamením naděje pro mě v posledních dnech je velký zájem o evangelizační kurz, na který se přihlásilo 160 účastníků. Těší mě, že se probouzí a roste vědomí zodpovědnosti za to, jak srozumitelným způsobem svědčit o Kristu.“

Podobné výsledky má Litoměřická diecéze. Podle tiskoviny Zdislava z tohoto roku klesl počet účastníků bohoslužeb o 20 % a farníků mezi 10-39 let dokonce o třetinu.

„Podíváme-li se na složení návštěvníků bohoslužeb v porovnání s celkovou populací v zemi podle věku a pohlaví, zjistíme, že do kostela chodí větší podíl dětí ve školním věku a starších žen, než odpovídá zastoupení jejich vrstevníků v obyvatelstvu. Naopak u mladých dospělých do třiceti let a u mužů (hlavně v produktivním věku) je jejich účast na nedělní mši svaté slabší, než odpovídá věkovému rozvrstvení populace. V litoměřické diecézi jsou tyto typické projevy kostelní demografie méně výrazné.“

Podle pozorovatelů však mladí nenahrazují přirozený úbytek starších lidí, kteří jsou spíše věřící, a tak je jejich pokles zjevný.

Děti a mladí do 20 let tvořili v prvním pandemickém roce 19 % návštěvníků bohoslužeb, čili jsou ve věku, kdy ještě chodí do kostela s rodiči: „To je další pastorační výzva, protože můžeme doufat, že kluci a děvčata, kteří se pohybují ve společenství věřících, případně slouží u oltáře, získají vztah k víře a Bohu a budou mít vštípené základy náboženské výchovy,“ řekla tehdy socioložka Kateřina Pulkrábková z odboru analýz církevních dat ČBK.

Kvóty pro mladé

Uvedený list La Stampa na základě této pozitivní zkušenosti navrhl téměř utopické kvóty pro mladé v každé společenské oblasti, abychom začali vnímat jejich názory, přístupy a řešení: měli by mít zastoupení v mediálních a školních radách, ve výborech pro urbanistické plánování, ve sportu, politice a v církvi.

Mimořádně populární italský kněz Fabio Rosini často zdůrazňuje, že dospělí musí ctít mladé, protože jsou úžasní:

„Problém není ve svatosti, kterou musí dospělí projevovat, aby se mladí lidé chtěli stát svatými. Musíme přestat být svými vlastními tarotovými kartami a být dílem, které v nás Bůh koná, žít jako Boží děti, žít jako Ježíš na kříži, tedy v temných chvílích se svěřit Pánu a nechat ho jednat. To neznamená nemít žádná omezení, ale důvěřovat Otci v našich mezích.“

Rosini je ředitel Úřadu pro univerzitní pastoraci Římské diecéze a autor knih. Pravidelně přednáší pro studenty, mladé a dospělé v přeplněných kostelích a při jiných sekulárních příležitostech. Takové charismatické osobnosti však nejsou příliš rozšířené a někdy mají neshody a nedorozumění s hierarchií, ať již oprávněné, nebo ne. U nás jsou to u mladých oblíbený kněz Tomáš Halík nebo bývalý trnavský arcibiskup Róbert Bezák, kterého odvolal papež Benedikt XVI. za dosud úplně nevyjasněných okolností.

Otázka se však přirozeně vrací vždy, když doznějí podobné obrovské akce s úspěchem i v širší společnosti: Jak se necháme inspirovat a jak podchytíme nadšení a odhodlání těchto lidí?