Jistěže bychom my všichni křesťané byli moc rádi, kdyby první kapitola knihy Genesis byla doslovným, deníkovým popisem toho, co se stalo. Jistěže bychom byli rádi, kdyby Země byla mladá a evoluce neexistovala. Kdyby nové druhy nevznikaly a celé lidstvo pocházelo z 6 000 let vzdáleného Adama a Evy, prvního lidského páru, který žil v krásné zahradě nedaleko Eufratu. Kdyby se první lidská bytost nevyvinula ze zvířecích předků. Kdyby Hospodin předal šestého dne Adamovi hotovou zoologickou zahradu s konečným počtem druhů. Kdyby biologická smrt přišla na Zemi až následkem prvotního hříchu. Všechno by bylo jednodušší a náš svět by se krásně rýmoval se světem bible. Celý starověk a středověk si to ostatně takto představoval. Stojí za zmínku, že první evolucionisté se rekrutovali z tábora kreacionistů. Jenomže podle všeho co o tom víme, to takto není.
Ing. Potoček se dopouští pochopitelného a omluvitelného omylu: zaměňuje fakt evoluce s pokusy evoluci vysvětlit. Jedna věc je ale jev, druhá věc je interpretace jevu. To, že evoluce existuje, považujeme v současnosti za fakt. Nejsme si dnes ale příliš jisti, zda tento fakt je bezezbytku vysvětlitelný darwinismem. Nevíme, jak vznikla první živá buňka a nejsme ani příliš zajedno v tom, jak se objevily jednotlivé druhy organismů. Čím si ale naopak jisti jsme je, že ty jednotlivé druhy organismů v daleké i blízké minulosti a dokonce i v současnosti vznikaly a vznikají a že jiné vymírají. Jsme si jistí faktem evoluce, nejsme si jisti jejími mechanismy. Ve shodě s ing. Potočkem se přimlouvám, abychom biologický problém mechanismů evoluce nechali biologům a nevnášeli do něj jakoukoli ideologii.
Výčet rozmanitých kreacionistických organizací, tituly jednotlivých kreacionistů, popis hnutí, muzeí a periodik působí na českého čtenáře jistě impozantním dojmem. Při četbě článku ing. Potočka jsem si bezděky vzpomněl na všechny ty mramorem obložené ústavy vědeckého ateismu u nás a v SSSR, na kterých přednášeli lektoři ověnčeni řadou titulů z obou stran. Je pravda a je nepravda, říká se v Orwellově románu 1984. O pravdě – Bohu díky – se nerozhoduje hlasováním, nepodléhá názoru většiny a není závislá na množství a proslulosti vědeckých ústavů, lesku budov a titulů. Velmi doufám, že moje generace na to ještě nezapomněla. Protiřečil bych si, kdybych nyní uváděl jména prestižních univerzit a jednotlivých laureátů Nobelových cen, kteří jsou evolucionisté. O to opravdu nejde. Se vší skromností chci říct, že jde o pochopení, jak vlastně příroda funguje.
Ostatně sami kreacionisté jsou ze stávající situace nejistí: jak to, že všechny slovutné univerzity napříč glóbem vyučují evoluční přístup? Jsou jen dvě možnosti: buď jsou všichni vědci obětí obrovského omylu, který neprohlédli, nebo vědecká komunita ví, jak to je, ale mlčí a záměrně mate veřejnost, podobna gangu smluvených mafiánů.
V jedné věci má Ing. Potoček pravdu – nikdo na světě neví, jak se stalo, že se zde na Zemi objevil život. Na sebevědomé hypotézy ze 70. let minulého století pomalu padá prach a nad pokusy Millera a Ureyho z roku 1953 se dnes vznáší veliký otazník. Nemáme v ruce zatím ani představu, hypotézu, a v otázce vzniku života na Zemi máme na začátku 21. století jen několik velmi volně nadhozených myšlenek s mnohými „ale“. To nejpoctivější, co můžeme říct, je, že nevíme. A asi nikdy vědět nebudeme. Objevení se života na Zemi byla událost, která se zřejmě stala jen jednou, a i když v budoucnosti budeme eventuálně schopni sestavit - dnes velmi teoretický - experiment, v rámci kterého bychom byli schopni z neživé hmoty pomocí blesků a chemikálií vykřesat jiskru života nebo dokonce živou buňku, nikdy si nebudeme jisti, zda náš život v dávné minulosti vznikl právě takto.
Autor je katolický kněz, biolog a knižní autor, pracuje v Ústavu lékařské etiky Masarykovy univerzity v Brně
