Jsi vědeckým pracovníkem v oboru geologie a paleontologie. To jsou odvětví přírodních věd, která se nejvíce dostávala a dostávají do kontroverze s vírou v Boha jako stvořitele. Jak jsi se s tím po uvěření vyrovnával?
Na tuto otázku musím poctivě odpovědět: učím se, sám si v hlavě srovnávám, stále jde o živý proces. Nechci se spokojovat jen s obecně přijímaným vysvětlením, že v knize Genesis jde vlastně jen o převyprávěné starší báje vypointované v novém obsahu. Za hlavní poselství knihy Genesis, platné i dnes, považuji zejména: „Člověče, nejsi tu sám a už vůbec ne sám od sebe! Všechno, co tě obklopuje, je dílem mým. Jsi součástí toho všeho, a přece jsi mi partnerem, to všechno tu vzniklo (i) pro tebe!“

Petr Budil ve své pracovně na Geologickém ústavu

Až člověka mrazí, že všechna ta příprava pro nástup člověka mohla trvat ne šest dní, ale celých pět miliard let, nebo i déle, a že celá ta mohutná symfonie vzniků a zániků stvoření vedoucí k člověku, stvořenému k Božímu obrazu, byla právě v okamžiku svého vyvrcholení brutálně přervána a takřka obrácena v nic lidským selháním a vzpourou proti Bohu – takto, snad až v celoplanetárním měřítku nyní chápu smysl dědičného hříchu. A snažím se přitom neupadnout do planého fantazírování.

Jaká chápeš roli Stvořitele ve světle geologického poznání?
Člověk si roli Stvořitele může dnes lépe než v minulosti uvědomit, pokud je schopen přiznat, že všechno kolem nás je mnohem složitější, než jsme schopni vnímat. Realita i s časovým rozměrem, který do něj vnáší geologie či paleontologie, nás přesahuje natolik, že každému, kdo si vidí aspoň na špičku nosu, musí být jasné, že tu nemůže být jen tak sama od sebe. Rovnováha mnoha sil a „náhod“, která nás přivedla na tento svět a i teď drží při životě, je tak křehká! Každý nový poznatek vnitřně usvědčuje věřícího vědce z toho, že Bůh jako Stvořitel je úplně jiný, větší, moudřejší a mocnější, než si my lidé vůbec umíme představit. Až to člověka drtí a potřebuje ono konejšivé Boží ujištění „Neboj se, já jsem s tebou“.

Nacházíš nesrovnalosti při určování stáří vrstev či hornin, které by zpochybňovaly užívané metody, případně závěry a koncepce z nich vyvozované?
Geologie je živý vědní obor a je stále v pohybu. To znamená, že metodiky používané včera, jsou dnes k nepotřebě a článek zastarává již v okamžiku publikování. Ale podle současného stupně poznání se zdá základní metodika vcelku korektní, a co je nejdůležitější, závěry získané jednou metodou bývají často potvrzovány jinými pracovními postupy. Čili různé „zaručené informace“, které čas od času problesknou médii o tom, že Darwin byl popřen, evoluce neexistuje, či třeba že člověk byl současníkem dinosaurů, jsou buď jen zbožným, ale věcně nesprávným přáním autorů, nebo přímo účelovou smyšlenkou.

A co vývoj živých organismů? Považuješ teorii evoluce za logickou a vyřešenou?
To, že v minulosti probíhal a stále probíhá vývoj živých organismů, zpravidla od forem jednodušším ke stále složitějším, je obecně ověřitelná skutečnost, ověřená více než dvěma staletími výzkumů a objektivních, opakovatelných a měřitelných pozorování o výskytu zbytků organismů v různě starých horninách. Všechna tato pozorování jsou ostatně vědci samými neustále napadána a opětovně upřesňována – věda sama je v tomto ohledu dosti nemilosrdná a neodpouští omyly. Jak ale evoluce opravdu probíhala a probíhá, je velká a rozhodně stále ne zcela vyřešená otázka. Často zmiňovaný Darwin byl jen jedním z mnoha, kdo k prvnímu, silně dobově podmíněnému řešení otázky směřoval. Je málo známé, že vystudoval teologii, a účastnil se života církve, i když sám se na sklonku života označoval za agnostika - nikoli však za ateistu. Darwinismus, a dokonce už i klasický neodarwinismus, je opravdu již desítky let překonaným pohledem na věc. Dnes do hry mnohem více vstupují genetika, teorie her, teorie chaosu, statistika, matematické modelování (mluvíme pak o tzv. syntetické teorii evoluce) a čím více se vědci problémem zabývají, tím k většímu nihilismu docházejí. Nakonec poctivě přiznáváme: Ano, evoluce živých organismů probíhala a stále probíhá, ale jak a proč, tím si stále zcela nejsme jisti. Ale to je na tom to krásné. Věda je úžasná detektivka se stále otevřeným koncem a lze ji chápat i jako uposlechnutí výzvy „podmaňte si Zemi“.

Jak se díváš na alternativní teorie, které vysvětlují biblickou potopu světa jako skutečně globální záplavu, vysvětlují vznik sedimentárních sekvencí jakýmsi globálním kataklysmatem v rozmezí nejvýše tisíců let, a snaží se tak postavit biblickou zprávu o stvoření na vědecký základ a na roveň teorií o fyzickém vzniku vesmíru a Země?
Cílem Bible není, abychom věřili v Bibli ale v Toho, kdo způsobil, že byla sepsána. Vždy budeme v nebezpečí vytvářet si v našich myslích Boha NAŠICH PŘEDSTAV (takto to formuloval katolický kněz Marek O. Vácha). Kdykoli se pak objeví něco, co se zdá být s těmito představami v rozporu, máme podvědomou snahu to znevěrohodnit, místo abychom byli schopni v pokoře přiznat, že jsme třeba něco až dosud špatně chápali. Zde vidím hlavní příčinu onoho upřímně míněného (vychází ze snahy brát Bibli opravdu vážně!) napadání evoluční teorie ze strany některých našich bratří.

Zabýváš se těmito problémy sám, nebo je to téma živé i na vědeckých pracovištích?
Řada z našich vynikajících geologů a paleontologů jsou křesťané všech možných konfesí a jejich víra jim vůbec nebrání v kvalitním vědeckém výzkumu. Ale například v USA představují skutečný problém tzv. vědečtí kreacionisté, kteří se někdy dokonce snaží ve jménu doslovného výkladu Bible zabraňovat svobodnému vědeckému výzkumu v oblasti paleontologie. Někteří ( i věřící) američtí kolegové mají s těmito často militantními názorovými proudy  (ne vždy!) docela velké problémy, ale čím dál častěji se tyto hlasy objevují i u nás. Vážím si přitom kreacionistů jako brarů v Kristu, ale s jejich názory nemohu souhlasit. Sám považuji evoluci za jeden z přírodních zákonů, podobně jako třeba gravitaci, ale vidím za ní jejího Tvůvrce. V pokoře se skláním před Jeho moudrostí a láskou, kterou to všechno přivedl k existenci a nám svěřil do opatrování i ke zkoumání ( třeba i tomu vědeckému).

Konec první časti. Pokračování rozhovoru publikujeme do týdne Titulky redakční, foto:archív autora.