Pojďme nyní do součanosti. Mezi mnoha našimi čtenáři vzbudilo velké rozpaky řešení v litoměřické diecézi a okolnosti přesunu biskupa Pavla Posáda do Českých Budějovic. Nemyslíte, že informovat o tom věřící zprávou o čtyřech větách, bylo poněkud nešťastné?

Víte, musíme přiznat, že tato kauza je velmi bolestná a je bolestná pro řadu lidí, i pro mne. Když se dostanete do bolestné situace, někteří lidé dokáží z bolesti křičet, ale jsou lidé, ze kterých nedostanete ani slovo, jsou lidé, kteří pláčí nahlas, a jsou lidé, kteří úpí, ale na tváři jim slzu neuvidíte. A myslím, že takto je třeba pochopit celé to řešení, které je k dobru církve a je i k dobru otce biskupa Posáda. Musíme ale respektovat, že tam je celá řada věcí, které vyžadují ochranu dat a nemůžeme hovořit o věcech, které jsou interního rázu a zraňovaly by pak další. Netají se tam, prosím vás, žádný skandál ani žádný podobný problém. Tají se tam lidské těžkosti, které máme. Je to otázka nemoci nebo je to otázka určitých potřebných schopností k výkonu služby, která se do jisté míry dotýká všech oborů. Hovořím-li s lidmi z oboru ekonomiky a financí, jsem pro ně manažer. Hovořím-li s lidmi z oblasti kultury, tak jsem pro ně někdo, kdo je na úrovni ředitele nějaké kulturní instituce. Hovořím-li s lidmi, kteří pracují v sociálních službách, tak jsem pro ně někdo na úrovni ředitele charitativní organizace. A jistě pro věřící jsem také biskup. A otci biskupu Posádovi se v Budějovicích otvírá velký prostor biskupské služby, posvěcování věřících a to je mnohdy radostnější než otázky personální či ekonomické.


Vidíte v blízké době jako apoštolský administrátor litoměřické diecéze řešení její situace, tedy obsazení biskupského stolce? Určitě by to práci v tomto pastoračně obtížném území prospělo.

Pokud mám informace – a zcela jistě se to dotýká i mého života a mé práce – věřím, že v nejkratší možné době dojde k jmenování nového diecézního biskupa a přeji si, aby se ujal práce v diecézi, protože ona má šanci, má i určitý potenciál, aby se stala diecézí, která se bude ještě aktivněji projevovat v životě české církve.


Na závěr se zmiňme ještě o vaší diecézi. V současnosti zde probíhají významné změny, dochází ke slučování farností a prodeji církevních budov. Co vás vedlo k tomuto revolučnímu kroku?

My stojíme nyní před celou řadou nových kroků, a k tomu nás vedla skutečnost, že jsme museli provést určitou analýzu. Předně analýzu demografickou, počet obyvatel, počet farností, počet sakrálních budov a počet užitkových budov. Musíme si prostě uvědomit, že během jednoho století žije na území naší diecéze o 50 % katolíků méně. Na venkově pak máme v důsledku odchodu lidí do měst dvě třetiny budov navíc. A proto jsme přikročili jednak ke slučování farností, aby jejich správa po stránce ekonomicko-administrativní byla efektivnější a na druhé straně abychom odbřemenili věřící naší diecéze od velké zátěže, kterou představuje péče o budovy, jež totálně neplní své poslání. Proto po určité přípravě, diskuse na úrovni biskupství, vikariátů a farností, byl zahájen proces slučování, takže ze 445 farností máme dnes 309 farností a naše reálná představa je, že to bude v poslední fázi 250 farností. Druhá stránka pak je, že počítáme se zřízením několika nových farností. Je to proces, který byl zpočátku přijímán s určitou nedůvěrou a rozpaky. Musíme přiznat, že se nám stalo, že jsme i po sloučení vytvořili celky, které v důsledku vylidňování venkova zůstaly po stránce ekonomicko-finanční slabými a připravujeme jim proto určitou pomoc. Ale to nás bude čekat, bude-li přijat parlametnem návrh zákona o částečném odškodnění a finančním vyrovnání.

V květnu se chystáte uspořádat v Hradci Králové Týden vzájemného poznání porozumění mezi věřícími a lidmi jinak smýšlejícími. Svou šíří i ekumenickým rozměrem je to mimořádná akce. Co bylo u jejího zrodu a co od ní čekáte?

Předně u jejího zrodu je – dnes už v nebi – Jan Pavel II., který velice vehementně hovořil o nové evangelizaci. Tedy tento náš Týden vzájemného poznání a porozumění má skrytý podtitul: nová evangelizace. Na tuto aktivitu jsme se připravovali celých sedm let v rámci pastoračního programu, kde jsme se nejprve snažili objevit kořeny: Eucharistie, mariánská úcta, služba v církvi, bible, katecheze a nyní dochází k završení v nové evangelizaci. Také jsme spojili toto výročí se sedmistým výročím katedrály. U nás ve městě je podle statistik křesťanů kolem 32 %. Víme ale, že je tu určitá část obyvatel, kteří jsou pokřtěni a o křtu nevědí nebo nechtějí vědět. A těch bude tak dalších 20 %. A pak je zde další polovina, kteří říkají, že nevědí, že nevěří, anebo že jsou ateisté. Ale my s nimi žijeme, my s nimi spolupracujeme. Naším cílem je, abychom se navzájem poznali a abychom také více spolupracovali a spolužili. Z tohoto důvodu tato aktivita musí mít pochopitelně ekumenický rozměr, má svou polohu společenskou, tzn. kulturní program – koncerty, divadelní představení, přednášky, filmová představení s následnými diskusemi, výstavy. Bude to spojeno s otevřením našich prostorů a také s pozváním na naše bohoslužby, kde chceme našim spoluobčanům ukázat, co se děje pod těmi věžemi, kde jsou často zavřené dveře. Chceme jim také ukázat, že tyto kostely jsou velkým kulturním dědictvím a vypovídají o životě tohoto města. Bude to spojeno s komentovanými prohlídkami a nočními prohlídkami, aby lidé umění milující mohli vidět tyto naše krásné prostory v různé atmosféře. Tyto aktivity byly přijaty velmi spontánně, bezprostřední příprava trvá již celý rok a věříme, že tato akce se nemine svým účinkem.

První část rozhovoru najdete zde