Nejsem kompetentní polemizovat, co je k dobru biskupa Posáda, který se jistě zařídil podle slov z Písma, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha. Rozhodně však nechápu, jak může být k dobru církve přerušení formace zasvěcených panen, resp. kandidátek litoměřické diecéze a odklad plánovaných zasvěcení na neurčito. V tomto případě jde o mnohem víc než "ztrátu oblíbeného, milovaného biskupa" nebo že se "několik křiklounů a rebelů z Litoměřic" odmítá uklidnit. Vybavuje se mi podobenství o zakopaných hřivnách. Uvědomili si zúčastnění, že toto "řešení" zasáhlo také ty méně viditelné, niterné, ale o to podstatnější procesy? Nemohli se biskupa Pavla aspoň zeptat, jestli neplánuje nějaké zasvěcení a umožnit mu to dotáhnout do konce, případně delegovat na někoho vhodného? Ale jak to vypadá, nikdo se ho na nic neptal.

Jen pro informaci. Zasvěcené panenství (Ordo virginum, OV) je starobylá forma zasvěceného života již z apoštolských dob, po 2. vatikánském koncilu opět obnovená, duchovně i kanonicky spojená s osobou diecézního biskupa, který přijímá uchazečky do formace, zkoumá jejich povolání a zasvěcuje je Bohu. Posláním biskupů je tedy podchycování, rozlišování a podpora duchovních povolání: Plamen Ducha svatého nezhášejte (1 Sol 5,19-21). Pěkně to vyjádřil Svatý otec na semináři o církevních hnutích a společenstvích dne 17.5.: "Zasvěcen a asistován Duchem svatým v Kristu, Hlavě církve, musí biskup zkoumat charismata a zkoušet je, aby rozlišil a zhodnotil to, co je dobré, pravé a krásné, to co přispívá k růstu svatosti jednotlivců i společenství."

Nedávno proběhl v Římě Mezinárodní kongres zasvěcených panen s názvem Zasvěcené panenství žité ve světě - dar v církvi a pro církev, jehož součástí byla panelová diskuze Místo a život zasvěcených panen v místní církvi a jejich vztah k místnímu biskupovi. Pochybuji, že se tam řešilo, jak to mají praktikovat panny nebo kandidátky litoměřické diecéze, protože většiny českých a moravských účastnic kongresu se tato bolestná situace netýká. Nevím, jestli některé ze zahraničních účastnic byly z neobsazených diecézí. Pokud ano, jsou jistě neobsazené z jiných a reálnějších důvodů - náhlé úmrtí biskupa, totalitní režim, mimořádná politická situace apod.

Situace OV v litoměřické diecézi nebyla nikdy dobrá. V době biskupa J. Koukla tu působily dvě zasvěcené panny, z nichž jedna odešla do zahraničí. Po nástupu biskupa Posáda se přihlásily dvě žadatelky, kterým vzhledem k jeho onemocnění nezbylo než čekat. Po svém uzdravení začal otec biskup podnikat první kroky. Jistě neprozrazuji nic utajeného, když uvádím, že nemá ve zvyku křtít, biřmovat, vysvěcovat a zasvěcovat v krátké době. Jednou se vyjádřil, že posláním biskupa není tyto procesy zdržovat ani urychlovat, ale že je u nich přítomen "jako porodník u porodu, který tam jen stojí, klepou se mu ruce a čeká, kdy se objeví hlavička". Když se rozhodl přistoupit k prvním zasvěcením, přišel rok 2008 a otec biskup musel odejít z diecéze ještě před Velikonocemi. Po nějakém nástupci však dodnes ani vidu ani slechu, čemuž se nelze divit. Kdo by se hrnul do vedení problematické diecéze, která se prapodivným odvoláním biskupa stala ještě problematičtější? A i kdyby někdo časem přišel, do záležitostí diecéze bude muset postupně pronikat. To může znamenat odklad zasvěcení až o několik let. Pokud je kandidátka pokročilejšího středního věku, může se stát, že přestane být zdravotně způsobilá formace nebo se zasvěcení nedožije. A nelze čekat, že se budou hlásit nové uchazečky v diecézi, kde má biskup nejisté postavení.

Je absurdní, že právě starší kandidátky s bohatými životními a duchovními zkušenostmi, které se osvědčily  v mnoha zkouškách, musí zbytečně čekat, zatímco v jiných diecézích převažuje tendence formaci zkracovat a zasvěcovat i velmi mladé kandidátky. Jsou snad uchazečky v litoměřické diecézi méně kvalitní a méně připravené než jinde? Duchovní život každé zasvěcené panny se přece neodvíjí od přítomnosti biskupa nebo poměrů v diecézi, ale od spojení s Bohem.

Bylo mi řečeno, že nelze zasvěcovat kvůli špatné situaci v diecézi. Nevidím v tom logiku. Jako kdyby někdo řekl, že z důvodu špatné situace nebudeme posílat posílat humanitární pracovníky, lékaře, zdravotníky, učitele a vojenskou pomoc do oblasti, kde vládne bída, hlad, sucho, nevzdělanost a boje. Nezaměňuje se tady příčina s důsledkem? V diecézi se nezasvěcují panny, protože je tu špatná situace. Není situace špatná spíše proto, že se nezasvěcují panny, jejichž posláním je modlitba za biskupa a diecézi?

Neptám se na nic interního, a už vůbec ne na zdravotní stav nebo nezpůsobilost biskupa Posáda. Tato tvrzení byla ostatně dávno vyvrácena, i když to na současném stavu už nic nezmění. Ptám se, v čem biskup Duka a další zúčastnění vidí dobro pro církev v tom, že litoměřická diecéze bude bez zasvěcených panen. "Uvědomil jsem si, že diecéze se nerozvíjí, že je to přešlapování na místě, že nepomáháme jejímu životu," uvádí v rozhovoru pro KT 6/2008. Pomůže snad životu a rozvoji diecéze přerušení formace zasvěcených panen a odklad jejich zasvěcování na nedohledno?

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autorů. Související diskuzní téma.

Autorka je kandidátkou OV litoměřické diecéze. Zastupcům litoměřické dieceze byla nabídnuta možnost reakce na článek.