Bůh odpouští náš hřích a dává nové začátky

Článek pana Klimeše je opravdu hodně výbušný. Hodně provokující. Mnoha mladým lidem se asi bude líbit.

V článku jsou zmíněny praktiky katolické církve. Za jakých okolností se uděluje svátost smíření. Kdy je platné anebo neplatné rozhřešení. Co jsou těžké a lehké hříchy.

Jsem z protestantské církve a neznám moc dobře učení katolické církve. Proto vnímám, že bych se neměl pouštět do nějaké polemiky s autorem článku na půdě katolického magazínu.

Za sebe mohu říci jenom to, že když jsem uvěřil a vydal svůj život Ježíši, tak jsem nechtěl vědomě žít v hříchu.

Docházel jsem tehdy do společenství, bylo nás deset kluků a dvě děvčata. Všichni byli z katolické církve, jen já jsem vyrůstal v protestantské církvi. Každý den jsme se scházeli na modlitbách a četli si Bibli a sdíleli se. Chtěli jsme žít ve svatosti a v čistotě. Vzájemně jsme si vyznávali hříchy. Pán Bůh slyšel naše modlitby. Prožívali jsme divy a zázraky. Dnes z těch mých přátel je asi 6 katolických kněží.

Já a ještě jeden přítel sloužíme v protestantské církvi a ona děvčata také slouží na Boží vinici. Dodnes si vzpomínám, jak jsme všichni zápasili s různými hříchy - jako jsou nečisté pohledy, masturbace apod. A vnímali jsme to tak, že to není v pohodě, ale že máme tyto hříchy vyznávat a prosit o odpuštění. Že máme usilovat o to, abychom nehřešili. Vyznávali jsme si vzájemně hříchy. Moji přátelé také chodili ke svátosti smíření a prožívali požehnání z odpuštění hříchů. Věděli jsme, že můžeme prožívat svobodu a vítězství a nemusíme být otroky hříchu.

Jednou jsem se sám velmi trápil nad tím, že opakovaně podléhám pokušení. Vyznával jsem to před jednou vzácnou věřící ženou. Plakal jsem nad sebou. Dodnes si vzpomínám, jak mne ta sestra objala, pohladila po vlasech a řekla: „Tomáši, netrap se. Pán Bůh Tě miluje. Jsi jeho milovaný syn.“ Čekal jsem odsouzení, cítil jsem se nehodný, hrozně hříšný. Domníval jsem se, že mi Pán Bůh už ani nemůže odpustit. A ona mi zvěstovala slova lásky a milosrdenství. Prožíval jsem Boží přijetí a objetí. A víte, co se stalo? V tu chvíli jsem prožil duchovní osvobození. Ten hřích už nade mnou nepanoval.  A přitom jsem se JÁ nemusel nějak snažit a nebyl jsem v žádné křeči. Byl jsem svobodný.

Doposud otázce zmíněné panem Klimešem rozumím tak, že Pán Bůh označuje sex před manželstvím jako smilstvo. A je to něco, co není správné a je to hřích. Ano, člověk padá do hříchu, ale Pán Bůh odpouští náš hřích, dává nové začátky. Očišťuje nás od hříchu. Je k nám milostivý.

Moc se mi líbí tento příběh z jedné knihy, který budu parafrázovat.