Počátkem letošního léta vydala Univerzita Palackého v Olomouci knižně disertační práci mladého sociologa Jiřího Horáka, kterou nazval Dechristianizace českých zemí. Sekularizace jako záměr. Jak je již z titulu zřejmé, publikace se zabývá příčinami nízkého podílu obyvatel České republiky, kteří se považují za křesťany, respektive za katolíky.

Zatímco na hit letošní okurkové sezóny aspirují s trapností hraničící polemiky o vztahu křesťanství a islámu, v nichž se na českých televizních obrazovkách vrství zahořklé osobní spory, v arabských zemích se další bomby snaží utlumit ti, kteří pozvedli hlas proti fundamentalismu.

Nová kniha psychologa Jeronýma Klimeše Křesťanství, vztahy a sex se zabývá problematikou partnerství a rodiny. Ponechám stranou celý obsah knihy, která by si zasloužila péči početnějšího autorského kolektivu a dohled kvalifikovaných recenzentů. Ponechám také stranou poněkud svérázný styl překypující příklady z poradenské praxe a bonmoty. Tímto textem reaguji především na názory a doporučení v přístupu k lidem s odlišnou sexuální orientací.

Teze, se kterou se dnes v církvi i ve společnosti setkáváme na každém kroku, totiž že je islám zlem, a že jde o náboženství násilné, spjaté s aktivitou Zlého, není teze nijak nová. Již sv. Jan Damašský (zemř. 749), nebo vlastním jménem neznámý arabský křesťan podepisující se jako Abd al-Masíh ibn Isháq al-Kindí (žil na přelomu 8.–9. stol.), identifikovali islám s dílem ďábla.

Nejnovější kniha známého českého psychologa Jeronýma Klimeše nese podtitul „Na útěku od sebe k tobě a od tebe k sobě“. Trochu to připomíná hořký anglický bonmot: „Manželství je zvláštní instituce. Ti, kteří jsou vně, chtějí dovnitř, a ti, kteří jsou uvnitř, chtějí ven.“ Jenže tento poněkud cynický výrok už u nás přestává platit. Dnes je stále více těch, kteří dovnitř nechtějí.