Synod Českobratrské církve evangelické dovolil farářům obléknout bílý talár (albu) a štolu v příslušné barvě. Přestože černý talár zůstává "evangelickým standadrem", můžeme se  dožít i doby, kdy farář(ka) "černokabátník(ce)" bude k vidění jen na zažloutlých fotografií ze začátku 21.století. Pro větší oblibu bílé alby se štolou se nejčastěji argumentuje proměnou vnímání barev. Černá je „barvou“ smutku, evokuje spojitost s pohřbem. Radost účastníků bohoslužby spíše vyjadřují pestré barvy. Společenské, a tedy důstojné oděvy již dávno necharakterizuje jen černá a bílá. Důležitý je i ekumenický aspekt umožňující poznávání bohatství jiných liturgických tradic. Podle evangelických teologů není na místě ani obava z nadbíhání katolicismu, který je prý sešněrován kanonickými předpisy. Ústup od "černé mody" ale nebude jistě tak jednoduchý. Historicky černý talár - původně akademický oděv přirostl mnohým evangelíkům k srdci i k tělu, a tak rychlé převlékání kabátu nebude nijak snadné.