Text Hany Farné s názvem „Mnoho povyku pro nic“ je smutnou ukázkou neznalosti problematiky, o které se rozhodla psát. Například kdyby si autorka alespoň přečetla portrét Felixe Maria Davídka, publikovaný na Christnetu v lednu 2016, nemohla by napsat nesmyslné tvrzení, že „genderová mentalita... stojí i za tragickým omylem“ kněžského svěcení Ludmily Javorové.

Už ve svém listopadovém komentáři jsem vyzýval k větší obezřetnosti pražského arcibiskupství vůči snahám o zneužití hlasu církve ve prospěch politické moci. Zároveň jsem vyslovil přání, aby kardinál Duka projevil větší ohled na věřící, kterým nejsou všechny jeho kroky zcela srozumitelné a kteří si pak leckdy kladou otázky, zda ta či ona aktivita je vůbec ku prospěchu církve a jejího působení. 

O nadstandardní ekumenické spolupráci v Litomyšli jsem zaslechl koncem ledna na farářském kurzu Spolku evangelických teologů. Dříve než jsem zjistil více informací, dozvěděl jsem se o odvolání Jiřího Veselého, jednoho z litomyšlských kněží z kongregace salesiánů. Tento zásah byl dáván do souvislosti s ekumenickou praxí, což je téma, kterému se věnuji. Na stránkách biskupství jsem nenalezl žádnou informaci a z různých stran jsem slyšel jen domněnky. Proto jsem se rozhodl, že si v celé kauze udělám trochu víc jasno.

Prezident Miloš Zeman navštívil v pátek 11. března 2016 schůzi Poslanecké sněmovny, aby podpořil zákon o obecném referendu. Ve svém projevu zmínil i hlasy, které se ozývají proti referendu. Mimo jiné uvedl: „Jeden z prezidentských kandidátů, který nedávno oznámil zrušení své kandidatury, to zdůvodnil tím, že je v této zemi příliš málo moudrých lidí... Dámy a pánové, nikdo nemá právo urážet svůj vlastní národ. A pokud tak činí, musí počítat s tím, že ve skutečnosti uráží pouze sám sebe.“

V článku o týdnu modliteb za jednotu křesťanů jsem stručně popsal, jak se za poměrně krátkou dobu změnil oficiální postoj římskokatolické církve: od zákazu „duchovního styku s bludaři“ (kodex církevního práva z roku 1917) k „dovolené a přímo žádoucí“ společné modlitbě s „bratry v Pánu“ (dekret o ekumenismu z roku 1964). K této změně výrazně přispělo, že mnozí katoličtí křesťané, kněží i laici, rozvíjeli tento „duchovní styk s bludaři“ navzdory zákazům.