Bedřiška Kotmelová (49) a Kateřina Kyslíková (42) se znají ze školy. Potkaly se při přednáškách z teologie na Institutu ekumenických studií. Bedřiška studuje v magisterském programu, Kateřina třetí ročník bakalářského.
Proč zrovna teologie?
Kateřina už “vejšku” vystudovanou měla. Po maturitě šla na filosofickou fakultu studovat tlumočnictví a překladatelství. “Delší dobu jsem ale cítila, že bych si chtěla vzdělání doplnit. Škola mě připravila na překladatelství, ale nedala mi ucelené humanitní vzdělání. Chtěla jsem si doplnit znalosti filosofie, etiky, historie a dalších oborů.”
Pro Bedřišku začala po maturitě série mateřských dovolených. “Studovat vysokou byl můj sen, několikrát jsem i začala, ale neúspěšně. Když bylo nejmladšímu, devátému dítěti pět let, kamarádka mě přemlouvala, ať jdu s ní studovat teologii, že nechce jít sama. Nápad se mi zalíbil. Samotnou by mě to nenapadlo, ale dávalo to smysl. Spolupracovala jsem tehdy s Karmelitánským nakladatelstvím, vedla křesťanské stránky časopisu Naše rodina a teologickou literaturu pro potěšení četla. Tak jsem se přihlásila.”
Kateřinu přivedla ke studiu také kamarádka. “Uvažovala jsem o různých oborech, ale nemohla si vybrat. Vážně jsem přemýšlela o religionistice, ale ukázalo se, že v Praze nemají dálkové studium. A pak kamarádka někde narazila na Institut ekumenických studií. Hned mi poslala odkaz s komentářem, že je to “přesně pro mě”. Bylo.”
Co hrálo hlavní roli při vašem rozhodování, zda se do studia pustit?
“Hlavní roli hrál obor,” vzpomíná Kateřina. “O teologii jsem uvažovala, protože pokrývá předměty, které mě zajímají – zabývá se filosofií, dějinami, etikou, jazyky. A možnost studovat teologii různých křesťanských tradic mě nadchla, protože jsem cítila možnost přistupovat k teologii "z nadhledu", překročit hranice církví.”
Pro obě ženy pak krom zaměření studia byla důležitá jeho organizace. “Obor mě uchvátil a vše, co jsem předtím z teologie načetla, začalo při výuce dávat smysl jako celek. Ale na začátku jsem se rozhodovala podle toho, zda vůbec bude možné to časově zvládnout. V tom mi velice vyhovovala struktura studia, tedy jednou týdně večer blok přednášek a seminářů,” vzpomíná Bedřiška.
Měly jste v hlavě předem nějaký plán, jak sladit práci, péči o rodinu a studium na vysoké škole?
“Předem jsem o tom nepřemýšlela. Věděla jsem, že co je pro mě důležité, to si nějak zorganizuju,” vysvětluje Bedřiška. “Když chce člověk zvládnout studium při práci a dětech, musí mít buď hodně pádný praktický důvod a nebo být prostě nadšený. Já nepotřebovala studovat kvůli kvalifikaci nebo titulu, ale bavilo mě téma a velice mě zaujal způsob výuky. Dialog s učiteli, dobré strukturování informací a neustálý pocit, že se dovídám mnoho nového.”
Pro Kateřinu bylo důležité získat pro tu myšlenku manžela, a to vyžadovalo čas. “Zásadní bylo společné rozhodnutí, jestli budu moct pravidelně jednou v týdnu odpoledne být ve škole. Jestli jsem schopná ten rytmus dodržet, a to i tehdy, když budou děti nemocné nebo se na mě bude valit práce.”
A jak do organizace rodiny, práce a studia zapadá zkouškové nebo každoroční desetidenní výjezd studentů i vyučujících na soustředění mimo Prahu do Strašic?
“O zkouškovém je to vždycky složitější,” přiznává Kateřina. Naštěstí jí v zimě trochu ubude práce, překladů je v lednu a únoru o něco méně než ve zbytku roku. “Všichni učitelé dělají všechno pro to, aby nám něco předali a znalosti nám maximálně zpřístupnili. Můžeme si přednášky nahrávat, dostáváme shrnutí přednášek, seznamy literatury. Rozhodně je však důležité začít se připravovat na zkoušky a seminární práce už během semestru, ve zkouškovém se to všechno zvládnout nedá.”
Bedřiška chápe výjezd do Strašic jako dovolenou. “Ne proto, že by to bylo odpočinkové. Naopak, ten kurz je hrozně náročný. Ale je to velká změna v mém běžném rozvrhu a možnost být v intenzivním kontaktu s mimořádnými lidmi z nejrůznějších církví. Během prvních dnů se vytvoří úžasné společenství, které pak trvá po zbytek studia a pomáhá překonat náročnější období.”
Zažily jste při studiu nějakou krizi, kdy jste se rozhodovaly, zda vůbec pokračovat?
“Mnohokrát,” prozrazuje na sebe Bedřiška. “Několik předmětů mi dělalo velkou potíž, další mě nebavily… Spoustu předmětů jsem dobře znala předem a jen si je uspořádávala, ale například filosofie mě potrápila. Navíc jsem nervák, mívám trému, občas okno, takže o těžší chvíle nebyla nouze.”
“V dospělosti se navíc mění vztah ke zkouškám, člověk nechce být před někým, koho si váží, za blbce,” připomíná Kateřina. “Dřív jsem se snažila zkouškami co nejdřív prolézt a odjet na hory. Teď mi daleko víc záleží na tom, abych si z přečteného a studovaného něco opravdu vzala. Nedělám si iluze, že se k čtenému ještě někdy vrátím, takže se snažím číst a studovat poctivě, aby to mělo smysl.”
A jak tedy na to, aby člověk vydržel až do bakalářských státnic a nebo ještě dál?
“Mně vždycky pomohlo, že mám kolem sebe lidi, co jsou v tom se mnou. Fakt, že se mnou studují bezvadní lidé, mi mnohokrát pomohl přijít na přednášku, připravit se pečlivě na hodinu nebo na zkoušku,” říká Bedřiška.
“Ta škola je vzácná tím, že se tam daří ekumenismus v praxi,” dodává Kateřina. “Vyučují se teologie různých církví, aniž z toho ční jedna víc než druhá. A studují i vyučují tam lidé různých církví, aniž by někdo to své pojetí vynášel na úkor ostatních. To je velmi příjemné a inspirativní prostředí.”
Přečtěte si zkušenosti dalších studentů Institutu ekumenických studií, podívejte se na charakteristiku studia či nejčastější dotazy zájemců o studium.