Seznamka
doc. Mgr. Ondrej Prostredník, PhD.
Autor: Lubo Bechný
31. října 2017 si křesťanské církve po celém světě připomenou 500. výročí od začátku událostí, které dnes označujeme termínem reformace. Církve se na toto kulaté jubileum připravují různě. Zatímco Luthersko-římskokatolická komise pro jednotu již před několika lety otevřela cestu k úvahám o společné ekumenické reflexi reformace, papež František se již v roce 2016 zúčastnil společné bohoslužby v luteránské katedrále v Lundu, a jiní zase překvapivě uvažují o tom, zdali je ještě vůbec co slavit, sbor biskupů Evangelické církve a. v. na Slovensku (ECAV) se rozhodl na významné výročí reformace připravit po svém.
Téměř přesně rok poté, co náhle neprodloužili pracovní smlouvu mladému kaplanovi a čerstvému otci dvojčat Jakubovi Pavlúsovi pro jeho tolerantní postoje k homosexuálním partnerstvím, se objevuje další zvláštní případ.
Sbor biskupů ECAV náhle k 15. září 2017 odebral pověření vyučovat teologii (tzv. kanonickou misi) známému docentovi evangelické teologie Ondreji Prostredníkovi, působícímu na Katedře Nového zákona Evangelické bohoslovecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Důvod? Medializace jeho vystoupení na bratislavském duhovém PRIDE-u a to, že Prostredník „zneužívá postavení docenta Evangelické bohoslovecké fakulty a akademickou svobodu vědeckého bádání, k bezprecedentnímu ovlivňování názorů zejména mladých věřících a studentů teologie a k postupnému implementování názorů, které jsou v rozporu se stanoviskem Evangelické a. v. církve na Slovensku“.
Jak to celé začalo?
Historie celého případu sahá až do roku 2013, kdy se ve slovenském parlamentu začalo poprvé diskutovat o ústavní definici manželství jako výlučného svazku jednoho muže a jedné ženy. V polovině ledna 2014 Prostredník publikoval komentář v deníku SME, ve kterém poprvé jasně vyjádřil, že křesťané vždy stáli a mají stát na straně menšin a vymezil se vůči svalování krize rodiny na jakousi imaginární skupinu liberálů a hrstku homosexuálů.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a byla vskutku zajímavá. Na webu ECAV se objevila zpráva, že na zasedání Řídícího výboru Ekumenické rady církví v SR (v jehož čele stojí generální biskup Miloš Klátik) se členové výboru distancovali od Prostredníkova článku a prohlásili, že je v rozporu s prohlášením neformálního seskupení (sic!) nejvyšších představitelů křesťanských církví na Slovensku (iniciovaného bratislavským arcibiskupem Zvolenským) ze dne 16. 9. 2013.
Ondrej Prostredník pak v únoru 2015 společně s dalšími teology zformuloval stanovisko ke kontroverznímu referendu o rodině, kterým se konzervativní (křesťanské) kruhy na Slovensku snažily zamezit právním úpravám jakéhokoli jiného typu partnerských svazků, než je manželství muže a ženy.[1]
Duchovní ECAV a pedagogové evangelické fakulty, kteří svým podpisem podpořili toto stanovisko, byli následně předvoláváni k individuálním pohovorům a k podání vysvětlení biskupskému sboru, které ale spíše připomínalo disciplinární řízení. Jedním z duchovních byl právě mladý kaplan Jakub Pavlús, kterému v návaznosti na tento rozhovor nebyla po dvou letech služby prodloužena pracovní smlouva, a musel si hledat nové bydlení a zaměstnání v době, kdy se mu předčasně narodila dvojčata (v současnosti působí jako duchovní Českobratrské církev evangelické -pozn.red.).
Docent Prostredník byl i poté jedním z iniciátorů otevřeného dopisu teologů EBF UK na podporu Jakuba Pavlúse, který podepsala většina pedagogů a doktorandů fakulty. Opět následovalo další kolo individuálních pozvání „na kobereček“ sboru biskupů. Signatáři tehdy biskupům navrhli kolektivní diskuzi / kolokvium na půdě fakulty, ale biskupové tento formát ihned odmítli…
Bratislavský duhový PRIDE 2017
Kamenem úrazu se však stala až účast na bratislavském duhovém PRIDE-u, který je obecně považován za velice konzervativní (ve srovnání podobnými akcemi). Letos se ho zúčastnilo kolem dvou tisíc lidí. Centrem projevu doc. Prostredníka byla potřeba posílit kulturu závaznosti v naší společnosti, o kterou by se měli zasadit především věřící. Navazoval tím na slova Heinricha Bedforda Strohma, předsedy Rady Evangelické církve Německa (EKD).
Na slovenské luterské biskupy to ale patrně nezabralo. Zdá se, že jejich myšlenkový svět je dnes někde jinde, než v rodišti Martina Luthera a evangelické reformace 16. století.
Ondrej Prostredník se tak stal prvním pedagogem EBF UK minimálně od sametové revoluce, kterému církev odňala jeho kanonickou misi. Rozhodnutí biskupů má navíc zvláštní formu stanoviska, vůči kterému se nedá nijak odvolat (Prostredník se o to přesto neúspěšně pokusil). Děkan EBF UK doc. Ľubomír Batka podle vlastních slov rozhodnutí biskupů respektuje, ale nijak ho netěší – zejména v době začínajícího zimního semestru. Navzdory tomu se však opakovaně vyjádřil, že fakulta stojí za svým zaměstnancem a jelikož není jen vzdělávací institucí, doc. Prostredník bude nadále na fakultě působit jako vědecký pracovník. Jak dlouho je ale taková pozice udržitelná není známé – a to zejména v době, kdy počet studentů na teologických fakultách obecně skomírá.
Jak správně poznamenává Miroslav Tížik, sociolog Slovenské akademie věd, Prostredníkův případ dokazuje, že prakticky všechny pozice veřejné sféry financované z veřejných zdrojů, na které se vztahuje kanonická mise, de facto vlastní církev. Zákonné výjimky (a na Slovensku jich opravdu není málo) církvím zaručily pozici nad státními zákony a ústavou, která jim paradoxně umožňuje zneužívat vlastní garantovanou náboženskou svobodu k omezování náboženské svobody a osobní víry.
Co vyplulo na povrch
Navzdory tomu, že případy kaplana Pavlúse a docenta Prostredníka se točí kolem problematiky vztahu křesťanství a osob LGBT, podle mého názoru jsou jen vrcholem ledovce, který pod hladinou ukrývá spoustu jiných doposud neřešených problémů slovenských církví – a to prakticky bez rozdílu vyznání: autokratické jednání biskupů (i ve formálně demokratických církvích), neschopnost vnitřního dialogu, ignorance teologických stanovisek vlastních nadnárodních grémií, fundamentalismus a potlačování svobody myšlení, neschopnost komunikovat navenek navzdory širokému aparátu a placenému PR, absence základní lidskosti, propojení církve a politiky a spousta dalších. Tyto otázky přitom nejsou postaveny na ideovém rozporu mezi konzervatismem a liberalismem.
Jsem hluboce přesvědčen, že v případech Pavlús i Prostredník aktérům nešlo o vytváření nějakých nových LGBT církví, ale o širší evangelní otevřenost těch současných – a to opravdu všem bez rozdílu.
Bylo by velmi zajímavé, pokud by ve slovenských církvích tyto případy otevřely širší diskuzi o nastíněných otázkách a výzvách. Pokud by tyto případy alespoň druhotně vedly k vnitřní obnově církví a reformě směrem od autoritářství k zodpovědnému spolurozhodování všech členů, křesťané by měly mít za co gayům a lesbám poděkovat.
Kdo ví, co pro nás ještě biskupové v roce významného reformačního jubilea připraví. Jak někdo s trpkým úsměvem poznamenal, možná rozdají 95 výpovědí.
Autor je starokatolický kněz.
[1] Peter Križan ze Společnosti pro otevřené křesťanství 21. století – ok21 tehdy shromáždil také „jiné hlasy“, které se na Slovensku usilovaly nastolit jiný pohled na věc:
