Seznamka
Detail obálky knihy
Autor: ikarmel.cz
Poslední dobou pozorujeme nárůst psychických onemocnění. Důvodem může být lepší diagnostika, větší informovanost a postupná destigmatizace. Přístup k duševně nemocným se začíná měnit k lepšímu. V křesťanském prostředí však stále převládají předsudky a nevědomost.
Proto mě zaujala publikace "Pastorační péče o psychicky nemocné", kterou napsal P. Aleš Opatrný se spolupracovníky. Jejím cílem je ukázat pastoraci psychicky nemocných v širších souvislostech.
P. Opatrný v úvodu knihy upozornil, že v církevním prostředí převládá tendence zaměňovat duchovní a duševní stránku života. Vinou tohoto pomýleného postoje se na tyto lidi nahlíží jako na viníky, kteří se vzdálili Bohu, ne jako na nemocné, kteří potřebují pastorační a lékařskou péči. Jedna již zesnulá věřící lékařka mi tvrdila, že psychická onemocnění vznikají na základě negativního přístupu k životu. Poznatek, že tyto nemoci vyvolává nerovnováha nervových přenašečů v mozku, odmítla jako názor založený na materialismu.
Právě na tyto mylné postoje publikace upozorňuje. Jeden z mylných postojů vychází z podceňování léčby - léčba je vedlejší, nebo dokonce zbytečná a škodlivá. Je třeba ji nahradit silnější vírou, intenzivnější modlitbou a hlubším duchovním životem. Druhý omyl vychází z přesně opačného předpokladu, že psychicky nemocní nejsou schopni žít životem víry. Kněží jim odmítají poskytnout duchovní podporu a odesílají je do odborné péče.
Aleš Opatrný upozorňuje, že v případě psychických nemocných nelze vyřazovat ani víru, ani léčbu. I oni jsou schopni duchovního života. Jejich víru neničí léky, ale nemoc, pokud není léčena. Léčba jim naopak pomáhá postavit se znovu duchovně na nohy. Publikace vychází z ankety, která se uskutečnila v rámci výzkumného projektu na KTF UP na téma psychické zdraví, psychické problémy a psychická onemocnění v pastorační praxi. Dvaadvacet řeholních i diecézních kněží , vybraných cíleně ze všech diecézí, odpovědělo písemně na otázky, s jakými problémy z této oblasti se setkávají, jak reagovali věřící, kterým doporučili vyhledat odbornou pomoc, a co by jim v péči o tyto lidi pomohlo. Většina respondentů uvedla negativní a zlostné reakce ze strany věřících. Několik kněží však zaznamenalo kladnou odezvu, když navrhli konkrétního odborníka, pokud možno věřícího, kterého osobně znali, a dokázali vysvětlit, v čem by mohl pomoci. Jeden z respondentů udělal zajímavou zkušenost. S doporučením vyhledat odbornou péči delší dobu váhal z obavy, jak druhá strana tuto radu přijme. Díky tomu se blíže poznali a dotyčný pak doporučení v klidu přijal. Vyplývá z toho, že psychicky nemocní mají stejné potřeby jako ostatní lidé, včetně potřeby respektu a přijetí. V té souvislosti mě napadla otázka, jestli ostatní respondenti označili příchozího za duševně nemocného hned po prvním setkání a poslali ho k psychiatrovi dřív, než ho osobně poznali. Pak se těm zlostným a negativním reakcím nemohli divit. Z ankety nezjistíme, jakým způsobem a jakým tónem jim svůj závěr sdělili. A ještě něco bych ráda zdůraznila. Odlišné vnímání světa nemusí vždy signalizovat duševní nemoc nebo poruchu osobnosti. Církevní i sekulární společnost občas neuznává diverzitu mentalit, povah a osobností. Převažuje tendence rozdělovat na normální a nenormální a mezi těmito dvěma kategoriemi vést ostrou hranici.
Obálka knihy
Autor: ikarmel.cz
Publikaci tvoří tři studie a zároveň tři úhly pohledu. Autor první studie doc. Ludvík Dřímal shrnul základní myšlenky křesťanské antropologie, obsažené v církevních dokumentech. Nejdřív je třeba pochopit, kdo je člověk obecně a aplikovat to i na psychicky nemocné. Také oni mají povolání k životu s Bohem, i když v některé oblasti nefungují. Proto bychom neměli jejich život považovat za neužitečný, dokonce beze smyslu. Autorka druhé studie MUDr. Ludmila Bartůšková podala přehled psychických onemocnění, s nimiž se kněží a pastorační pracovníci mohou setkat. Pokud je stav nemocného stabilizován, je dobré nabídnout duchovní podporu, přijetí, společenství a podle možností zapojení do farnosti. Tendence vytlačovat tyto nemocné nebo odlišné jedince na okraj může vést ke zhoršení jejich psychického a zdravotního stavu a sociální izolaci. Možná i proto reagovali věřící, kterým kněz doporučil vyhledat odborníka, negativně. Mohli mít obavu, jak se k nim zachovají ostatní, až se o jejich nemoci dozvědí. Autor třetí studie P. Opatrný se zabývá způsobem pastorace těchto nemocných. Upozorňuje na stále převládající předsudky, že nemocný si svou nemoc zavinil sám nedostatečnou modlitbou, slabou vírou nebo nějakým morálním deficitem. Mám s tím osobní zkušenost. Když jsem se před mnoha lety připravovala na první slib v jistém sekulárním institutu, zasáhla mě ataka deprese. Chápu, že vedení institutu moje připuštění ke slibu za těchto okolností zvažovalo. Horší bylo, jakým způsobem se se mnou v tomto těžkém životním období rozloučili. Poštou mi přišla zpráva o propuštění, doplněná posudkem o nedostatečné kvalitě mého modlitebního, duchovního a svátostného života a mých aktivit ve farnosti. Možná by bylo objektivnější napsat, že složení slibu brání můj zdravotní stav, a posuzování úrovně mého duchovního a křesťanského života přenechat Bohu.
Aleš Opatrný ve studii zdůrazňuje, že víru psychicky nemocných nelze posuzovat podle stejných kritérií jako u zdravých, ale je třeba vycházet z jejich momentálních možností a z průběhu nemoci. Nelze je nutit k přijímání svátostí, zvláště ne svátosti smíření - což ovšem platí i v případě zdravých. Diskutuje se o svátosti nemocných, zda je duševní nemoc dostatečným důvodem k jejímu přijetí. P. Opatrný upozorňuje, že psychická nemoc může oslabit tělesné síly víc než stáří, navíc je spojena s vysokým rizikem sebevraždy.
Většina účastníků ankety uvedla, že v této oblasti je třeba dalšího vzdělávání a informovanosti, aby kněží a pastorační pracovníci dokázali rozlišit, kdy postačí přijetí a duchovní podpora a kdy je už nutná odborná péče.
Aleš Opatrný a kol.: Pastorační péče o psychicky nemocné (Karmelitánské nakladatelství 2017)
