Seznamka
Pavel Kuneš
Autor: nemocnicemesice.cz
Odpusť mi, čtenáři, tohle rouhání proti M. L. Kingovi. Bylo to dneska k ránu, a neprobudil jsem se zpocený, ale nekonečně smutný. Šel jsem totiž napříč Staroměstským náměstím, když jsem si všiml malého průvodu, který kráčel směrem od radnice. V čele byl nesen stříbrný procesní kříž, vedle něho se svícemi dospělejší ministranti v albách, přepásaných růžovými organtýnovými šerpami. Směřovali k jednomu ze dvou oltářů, které byly postaveny vedle mariánského sloupu a naproti němu, asi dvacet metrů od sebe.
Oba oltáře, podobně jako kdysi o božítělových průvodech, byly oblečené (starý liturgický termín) a na jednom mladá řeholní sestra upravovala květiny. Druhý měl ve vázách pouze smrkové větvičky. Lekl jsem se a v uctivé vzdálenosti jsem se nepovšimnut průvodu vyhýbal. Neunikl jsem ovšem pozornosti několika mladých kněží v průvodu. Byli to milí, sympatičtí známí mladíci. Obklopili mě a přemlouvali, abych se zúčastnil pobožnosti, která u jednoho z oltáříků začne. Stál jsem s aktovkou uprostřed nich a vysvětloval jim, proč to nemohu udělat. Když už se tedy podařilo neuvěřitelným úsilím jednoho sochaře sloup postavit, neznamená to, že můžeme zabírat celé náměstí pro sebe. Taky jsem jim říkal, jak jsem si četl ve zprávách vatikánského rozhlasu sdělení Německé biskupské konference, že v loňském roce u nich pokračoval odchod statisíců křesťanů z katolické církve.
Když i nás je stále méně, musíme spíše vnášet evangelium do naší doby, než se vracet k barokní zbožnosti. Viděl jsem před několika lety v televizi, jak při slavnosti Navalis jede Nerudovou ulicí zlatý kočár pražských arcibiskupů. Tažený černým kladrubáky byl obsazen svatovítskými preláty. A hrozně jsem se při tom styděl. Říkal jsem těm mladým, kteří mi naslouchali, že takhle to přece nejde. Když chceme dělat slavnost jako v baroku, nemůžeme se toho zúčastnit reálně, jako bychom si žili v baroku. Když už chcete použít kulturní památku, jakou je zlatý kočár, musí se tam posadit herci, kteří tehdejší preláty budou jen představovat.
Naši skuteční preláti budou v civilu u Vltavy promlouvat k návštěvníkům divadelní show o evangeliu, o řešení našich trápení Ježíšovými metodami. Zastanou se pravdy a lásky, a když dneska skoro každý má doma Bibli, ať se diváci po návratu domů podívají na str. 326, kde si na vlastní oči přečtou, jakou Pán Ježíš nabízí pomoc, když všechny rady selžou. Tomu všemu tihle milí kněžští mládenci naslouchali a tvářili se vážně. Jak se rozhodli, to, žel, nevím. Probudil jsem se a bylo mně nekonečně smutno.
