Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: archiv autora
Být dítětem světla není lehké, když jsi dospělý. Děti to umí do chvíle, než jsou vtaženy do světa dospělých. Těší mě každá zmínka přátel o tom, že mohou strávit alespoň kus léta tam, kde to mají rádi a kde je dostatek světla. Člověk zasažený světlem je úplně jiný živočišný druh, zvlášť pochází-li z regionů na sever od Alp. Ten, kdo ještě včera probodával a zabíjel pohledem, je po záplavě světla proměněn do dítěte, které si hraje na břehu jezera, moře nebo rybníku a staví hrady. Povahy celoročně vyloženě veselé připomínají prosťáčky plné Božího klidu, kteří celý den – anebo tak, jak se jim chce – rozmlouvají se svatými, s květinami, zvířaty.
Ve světle se obnovuje život. Přišla jeden večer velká bouřka s deštěm, který zakryl celé město. Nebyly ztráty na životech, ale nejkrásnější stromy, pamatující vojáky první války putující mezi horami, popadaly jako stébla trávy. Spoušť to byla pro oko strašná. Strážci ohně, jak se jim tu říká, udělali do následujícího rána nemožné. Padlé stromy odstranili, snad oni, snad někdo jiný, uklidili ulice a vyčistili záliv od náplavy všeho možného. Kdo by přišel do města až ráno, patrně by vůbec nepostřehl, že bouřka brala střechy, stromy, ničila, co se jí zachtělo. Život se obnovil a pokračuje. Včerejšek je minulost, pravěk. Co bylo včera, není důležité. Důležité je dnes.
Ilustrační foto
Autor: Pixabay.com
Tváří v tvář světlu a tváří v tvář té spoušti si říkám, jak vzácný život je a jak brzy může skončit. Paměť je rozpustilá bytost. Vzpomíná jen na ty, kteří poznamenali tento svět něčím velkým, a ani ti to nemají jisté. Ježíš nám v jádru svého vykupitelského příběhu neustále opakuje, že to, co bylo včera, není podstatné. A není podstatné ani to, co přijde zítra, protože klíčové je to, co je teď – dnes. Táhnout s sebou minulost je namáhavé. Vyhlížet, co přinese budoucnost, je lákavé, ale završí-li se život dnes, budou vzpomínky na budoucnost zbytečné. Přál bych nám všem, i těm, kteří si spletli církev s politickou stranou a rok 2021 s rokem 1940 (nebo 1640, vyberte si), aby si z letních dní uchovali co nejvíc světla. Nemluvím o duchu a nemluvím záměrně ani o Bohu. Jen o světle, protože teologie tu nezmůže nic. Jen světlo a Boží milost. Ježíš má k tomuto každodennímu letnímu světlu daleko blíž než k představě, že je vlastně takový inovovaný Perun nebo Zeus, který ve hněvu nezašlápne každého, ale jen každého druhého. Světlo, světlo!
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
