Seznamka
německý teolog Thomas Söding
Autor: https://www.katholisch.de/ / Julia Steinbrecht
Podle německého teologa Thomase Södinga je důvodem obtížných vztahů mezi Vatikánem a církví v Německu nedostatek důvěry. Viceprezident Synodální cesty to řekl v interview 29. dubna po celosvětové konferenci teologů v Římě.
Špičkoví teologové a teoložky z celého světa jednali tři dny v Římě na téma synodalita. V řadách přednášejících na papežském Gregorianu byli i zástupci univerzit německého jazykového prostoru, mezi nimi Thomas Söding. Bochumský teolog byl viceprezidentem německého katolického reformního projektu Synodální cesta završeného letos v březnu. V interview mluví o mezinárodních reakcích na svou přednášku o problémech v německo-římských vztazích a o tom, jak tyto problémy řešit.
Pane profesore, na říjnovém zasedání biskupské synody v Římě mají poprvé hlasovací právo i laici. Mnoho lidí to hodnotí jako přelomový krok. Kdo by se měl z Německa zúčastnit?
To závisí na tom, jakým způsobem budou účastníci vybíráni. Čekám však, co se týká Německa, že o tom bude spolurozhodovat také konference vyšších řeholních představených a Ústřední výbor německých katolíků.
Zúčastnil jste se na Papežské univerzitě Gregoriana v Římě konference o synodalitě a mohl jste tam představit německou Synodální cestu. Jaké byly reakce?
Diskutovalo se o třech modelech. V Latinské Americe existuje synodální struktura v podobě Rady latinskoamerických biskupských konferencí (CELAM) už velmi dlouho. V Austrálii katolická církev konala v uplynulých letech plenární sněm podle předpisů církevního práva a přizpůsobila tomu přesnou formu. V Německu jsme v Synodální cestě rozvíjeli vlastní, novou formu. Ostré rozpory se na konferenci neobjevily. Všude se nabízí otázka, jak definiční moc biskupů vyvést z jejího monopolního postavení. Momentálně ještě nemáme formu, která by mohla platit pro všechny jako model do budoucna. Ale musíme najít - a najdeme - nějaké spektrum.
Vatikán odmítl mnoho výsledků Synodální cesty; naposledy křest udělovaný laiky a kázání laiků. Jaké šance pro uplatnění závěrů teď ještě máme?
Musíme se pozorně podívat, co jsme odhlasovali a co bylo odmítnuto. Na Synodální cestě jsme pečlivě zvažovali, co můžeme v Německu odhlasovat v souladu s církevním právem a co ne. Některé reakce z Říma vyostřují to, co bylo odhlasováno, a pak to odmítají. Komunikační problémy jsou oboustranné - a jsou spojené s nedostatkem důvěry.
Bylo zakázáno i zřízení synodální rady jako stálého poradního a rozhodovacího grémia.
To, co bylo zakázáno, není totéž, co jsme odhlasovali. V dopise, který přišel z Říma, je na mnoha místech slovo “zdá se”. Zdá se, že biskupská konference tím získává nadřízený orgán, zdá se, že biskupové ve svých diecézích mohou být přehlasováni. Ale není to tak. Teď jde o to, abychom si vyjasnili, že biskupové nemají být zbaveni moci, ale že chceme více intenzivně a participativně praktikovat to, co v Německu už na mnoha místech běží. Například v případě diecézních rad, které na biskupstvích rozhodují o využití finančních prostředků z církevní daně. Jsem si jist, že najdeme model, který nakonec dojde uznání i v Římě.
V arcibiskupství Paderborn chtěli zavést usnesení Synodální cesty a umožnit laikům účast na volbě biskupa. I to Vatikán zamítl. Co na to říkáte?
V první fázi, v níž šlo o nominaci kandidátů, v Paderbornu formalizovali to, co tu vždycky bylo: věřící jsou dotazováni, kdo vůbec přichází v úvahu. Následujícím krokem je to, co je zakotveno v pruském konkordátu. Dómská kapitula volí biskupa. Tady Řím řekl: Dómští kapituláři nemohou být vyvázáni z papežského tajemství, ze zvláštní povinnosti mlčenlivosti. To ovšem není materie konkordátu, nýbrž vnitrocírkevní nařízení. To se dá vyřešit na základě státního práva o církvích. Proto je míček na straně Říma. Kdyby byla vůle, našla by se i cesta.
Jak může být mezi Německem a Římem znovunastolena důvěra?
Musíme spolu mluvit a vzájemně si naslouchat. Kongres ukázal, že vstoupíme-li na rovinu teologické argumentace, nejsou žádné nepřekonatelné protiklady. K této výměně v minulosti docházelo velmi málo. Nemůže to přece pokračovat tak, že z Říma budou stále přicházet dopisy, které povedou ke stále vyšší ztrátě autority římského vedoucího úřadu.
Kardinál Hollerich, který nese spoluodpovědnost za papežský světový synodální proces, právě německou Synodální cestu v novinách Corriere della Serra ostře zkritizoval. Řekl, že “my jsme začali skutečně u lidí, zatímco v Německu se začalo hned odshora”. Má pravdu?
To, že se Německo soustředilo na několik málo důležitých otázek, vyplynulo z MHG-Studie k sexuálnímu zneužívání v katolické církvi. Synodální cesta začala tím, co už v Božím lidu dlouho kvasí. Synodální proces ve světové církvi je mnohem širší a chce vůbec poprvé projednat, nakolik je spoluúčast v katolické církvi možná. Mám velký respekt k tomu, s jakým úsilím byly dotazovány katolické místní církve. Ale jaký je výsledek? Ukázalo se, že témata, která jsme v Německu pojmenovali při zpracování zneužívání, jsou problémem celé katolické církve, ať už je to klerikalismus, práva žen nebo vyloučení těch, kteří žijí svoji sexualitu jinak, než církev aktuálně učí. Musíme hledět dopředu a hledat řešení.
Z německého originálu přeložila Pavla Holíková
