Seznamka
ilustrační foto: jednání synody v malých skupinkách u kulatých stolů
Autor: www.synod.va
„Duch svatý vždy rozbije naše představy, aby vytvořil něco nového,“ vyjádřil se papež František na jednání synody o synodalitě římskokatolické církve, která skončila v sobotu 28. října ve Vatikánu po téměř měsíčním zasedání.
V aule Pavla VI. ve Vatikánu jednali u 35 kulatých stolů zástupci místních církví, mezi nimiž byli i věřící laici, včetně 54 žen, o budoucím směřování církve. Jednání takové skupinky se zúčastnil i papež František. Představitelé církve se tak mohli vyjadřovat svobodněji a méně formálně v rámci malých kroužků různých jazykových skupin, a rozbít tak představu neprostupného monolitu hierarchického uspořádání církve. Jak ale upozorňuje magazín Getsemany, chyběla mezi jazykovými skupinami ta německá, což je podle předsedy Německé biskupské konference Georga Bätzinga škoda, neboť taková skupina dobře spolupracovala na evropském kontinentálním shromáždění v Praze. Byli v ní zastoupeni delegáti z východoevropských zemí i Belgie. Synodální cesta německé církve je považovaná za nejprogresivnější, místy však naráží na konzervativnější proudy v rámci církve i římskou kurii jako koordinátora celého procesu synodality.
Každý z účastníků byl povinen zachovávat mlčenlivost a diskrétnost, pokud jde o jeho vlastní intervence i intervence ostatních účastníků, jak uvedl i jediný zástupce české církve biskup Zdenek Wasserbauer v rozhovoru pro Katolický týdeník. Důvodem tohoto uzavření měla být snaha oprostit se od přílišného tlaku vnějšího světa, který by mohl omezit svobodné jednání delegovaných zástupců místních církví. Nešlo nicméně o zcela uzavřené „konkláve“. V průběhu jednání probíhaly tiskové konference, kde kromě koordinátorů jednání vystupovali i jednotliví delegáti. Papež vyzval delegáty k naslouchání, což může být spojeno s „půstem od slova“.
Naslouchání se týká i kritiky v rámci církve. Papež se kromě jiného na počátku synody vyjadřoval k tzv. dubiím, tedy otázkám pěti konzervativních kardinálů k výkladu učení církve. Kardinálové Brandmüller, Burke, Sandoval, Sarah a Zen Ze-kiun se vyjádřili např. k výkladu Božího zjevení, k žehnání svazků osob stejného pohlaví, k synodalitě jako základnímu rozměru církve, ke kněžskému svěcení žen a k pokání jako nutné podmínce svátostného rozhřešení.
Průběh jednání a synoda jako parlament?
Pracovní dokument Instrumentum laboris, podle kterého se jednalo, vznikl ještě před synodou. Na úvodní bohoslužbě 4. října se papež vyjádřil v tom smyslu, že hlavním úkolem synody je dojít k výsledku, „abychom byli církví, která hledí na lidstvo s milosrdenstvím“. Dvě současné války, ta na Ukrajině a ta mezi Izraelem a hnutím Hamás, to očekávání narušují. Jak se později vyjádřil pro Vatican News kardinál Pietro Parolin: „Prioritou je (pro nás) propuštění rukojmích, Svatý stolec je připraven na případné zprostředkování.“
„Všichni se potřebují vyjadřovat svobodně,“ zaznamenal The Tablet slova papeže na synodě řečená později. „Synoda není parlament, tím méně setkání přátel k řešení různých problémů, ale hledání pro harmonii. To nebude mít za výsledek syntézu, ale souznění, přijímání. Duch svatý nemůže jen tak někde přebývat.“ Cílem je dojít ke konverzaci pod vedením Ducha. Je tak zřejmé, že se papež obává vyhranění stanovisek, nicméně, jak píše rakouský teolog Paul M. Zulehner, Boží Duch působí i v parlamentu a konfrontace synody (juj!) kontra parlament (fuj!) je teologicky osudná. Podle Zulehnera se tím podsouvá, že v parlamentních jednáních hrají roli „jen“ lidské, osobní zájmy, nikoliv Duch svatý.
Účastníci synody aktivně jednali, ale scházeli se i k bohoslužbám např. v Bazilice svatého Šebestiána, kde 12. října promluvil generální organizátor synody, kardinál Jean-Claude Hollerich. Ten se vrátil k základům církve. Připomněl život prvních křesťanů v Římě a svědectví těchto mučedníků pohřbených v katakombách. Ve válečné realitě současnosti to zní o to aktuálněji. „Tato pouť od svatého Petra je poutí do naší reality, do reality našich církví,“ řekl a vyzval k nalezení smyslu této Boží cesty ve vlastní realitě, kde se vždy odráží náš kříž. „My biskupové musíme pohlédnout na svůj kříž a říci: Pane, miluji tě, beru svůj kříž a následuji tě,“ vyjádřil se pro Vatican News.
společné foto delegátů synody v Římě
Autor: www.facebook.com/synod.va
Všech více než čtyři sta účastníků, z nichž 360 má hlasovací právo a z nichž 97 nejsou biskupové, prošlo zásadním duchovním cvičením, a nejen s ním byla spojená velká očekávání.
Na předposledním setkání s médii ve vatikánském tiskovém středisku zazněly reflexe bratra Aloise z Taizé, dominikána Timothy Radcliffa a benediktinské sestry Marie Ignazie Angeliniové, kteří provázeli práci shromáždění svými meditacemi po celou dobu jeho konání.
Bratr Alois podle serveru Vatican News připomněl ekumenickou vigilii, která se konala 30. září na Svatopetrském náměstí za přítomnosti zástupců různých církví a křesťanských společenství. „Je to obraz, toho, co v současnosti prožíváme v ekumenismu, je to kairos, otevření,“ uvedl představitel komunity z Taizé, který v prosinci uvolní místo ve vedení komunity svému nástupci bratru Matthewovi z Anglie.
Jak Vatican News dále uvádí, benediktinská řeholnice Angeliniová zase zdůraznila revoluční povahu synody, změnu tempa v životě církve ve smyslu inkluzivity, otevřenosti, ve schopnosti naslouchat odlišnostem, ve schopnosti pohlížet na skutečnost, ve složitém dějinném okamžiku.
Ocenila také podle ní hluboce inovativní způsob, jakým se kardinálové, biskupové, teologové a laici sešli se všemi svými rozdíly, aby se společně modlili a naslouchali si. „Bude důležité sledovat, jak se na základě této zkušenosti posuneme dál,“ uvedla.
Na úplný závěr synodálního shromáždění sloužil papež František v neděli 29. října dopoledne eucharistickou bohoslužbu ve Svatopetrské bazilice: „Dnes ještě nevidíme plné plody tohoto procesu, ale Hospodin nám pomůže, abychom byli církví víc synodální a misionářskou, která slouží ženám a mužům naší doby. Církev, o které sníme, je církev, která přijímá, slouží, miluje a nikdy nevyžaduje vysvědčení o dobrém chování,“ cituje papeže zpravodajský server Vatikánu.
Závěrečný dokument otevřeně popisuje diskutovaná témata. Za rok by se mělo hlasovat.
Synoda nepřijala konkrétní závěry v řadě diskutovaných teologických, ekleziologických či pastoračních otázkách. Jejím smyslem bylo především naučit se synodálnímu způsobu jednání a rozhodování. Nicméně závěrečný dokument je velmi otevřený a vyvážený. (V češtině je zatím dostupná zkrácená pracovní verze v překladu české redakce zpravodajství z Vatikánu, celý text o více jak 40 stranách je dostupný v italštině.) Tato závěrečná „rešerše“ jasně pojmenovává řadu bolestných a aktuálních témat v životě církve, v jejím vztahu k současné společnosti v různých regionech světa. Z textu je znát, že delegáti jednali opravdu otevřeně a svobodně. Dokument sice nepřináší konkrétní návrhy či revoluční změny v některých dlouhodobě citlivých oblastech života církve, v řadě témat však shrnuje aktuální situaci a vybízí k dalšímu výzkumu a zhodnocení reality. Hlasování probíhalo zvlášť o každém paragrafu. Výsledky by měly být předloženy pokračování zasedání synody na podzim příštího roku. V hierarchické struktuře katolické církve synoda zřejmě ani poslední slovo mít nebude. Za rok by se mělo shromáždění sejít k hlasování o závěrečných návrzích předložených přímo papeži Františkovi. Zaznívají hlasy, aby papež bral rozhodnutí synody jako velmi vážné až závazné pro své rozhodování.
Dokument shrnuje širokospektrální – ve smyslu „katolický-všeobecný“ – pohled na témata, jako jsou role žen a laiků, služba biskupů, kněžství a jáhenství, celibát, význam chudých a migrantů, digitální misie, ekumenismus nebo zneužívání.
Oficiální logo synodální cesty
Autor: www.synod.va
Šance na diakonát žen i na zdobrovolnění celibátu
Konkrétně na otázce zpřístupnění diakonátu ženám ukazují formulace závěrečného dokumentu široké spektrum názorů na toto tak často diskutované téma. Pro některé je to nepřijatelné, v rozporu s tradicí, pro jiné by to naopak obnovilo tradici rané církve, další zde vidí odpověď na znamení doby, pro jiné by to spíše bylo přílišné přizpůsobení se duchu současného světa. Delegáti synody otázku diakonátu žen ale zcela jistě nepovažují za uzavřenou a žádají pokračování v teologickém a pastoračním výzkumu, jehož výsledky by měly být předloženy na příštím zasedání shromáždění za rok.
Přesto, že proti pokračování v diskuzi o diakonátu žen byla největší opozice, hlasovalo proti jen těsně pod 20 % delegátů. Na to upozornil i jeden z organizátorů synody kardinál Hollerich, kterého překvapilo, že tolik lidí podpořilo možnost diakonátu žen. „Znamená to, že odpor proti diakonátu žen není tak velký, jak si lidé myslí,“ uvedl podle amerického portálu National Catholic Report. O kněžství žen se dokument nezmiňuje, tato otázka je pro katolickou církev aktuálně málo přijatelná.
Ještě výraznější většinou byla schválena další možnost diskuze o zdobrovolnění kněžského celibátu, pro kterou hlasovalo 297 delegátů, zatímco proti bylo jen 55 hlasů. Může se tak stát, že příští rok dají diakonátu žen nebo zdobrovolnění celibátu delegáti zelenou.
"Všechny články závěrečného dokumentu k prvnímu zasedání musely být schváleny minimálně dvoutřetinovou většinou, ale byly schváleny většinou vyšší než 4/5. Ve všech otázkách tak panuje ochota je dále zkoumat, diskutovat a hledat možná řešení," uvedl k výstupům ze zasedání jáhen Michal Opatrný z Teologické fakulty v Českých Budějovicích.
Závěrečný dokument však nezmiňuje problematiku LGBTQ+ komunity v rámci katolické církve. To je podle Jezuity Jamese Martina, který se pastoraci těchto lidí věnuje, zklamání, nicméně nikoliv překvapení. „Zaznívaly velmi odlišné hlasy k tématu. Diskuze byla poctivá a otevřená, a proto jsem rád, že byla zapracována do závěrečného dokumentu,“ uvedl Martin. Schválený text například výslovně zapovídá zjednodušené odsuzování lidí kvůli jejich odlišné sexuální orientaci a vyzývá k jejich pastoračnímu doprovázení.
Podle salesiána Michaela Martinka dokument opakuje výzvu k autentickému naslouchání lidem, kteří se cítí být marginalizováni nebo vyloučeni z církve kvůli své manželské situaci, identitě a sexualitě a kteří žádají, aby jim bylo nasloucháno, aby byli doprovázeni a aby byla bráněna jejich důstojnost.
Synodální cesta na lokální úrovni a největší událost od II. vatikánského koncilu
Podle Opatrného, přáním papeže je, aby se tento způsob komunikace a rozhodování přenesl i na rovinu běžného rozhodování ve farnostech. Zároveň si klade poněkud cimrmanovskou otázku, zda s tím budou mít větší potíž kněží, nebo věřící uvyklí na duchovní servis bez vlastního angažmá.
Navrhuje se například i větší autonomie pro kontinentální biskupské konference nebo povinné zřízení pastoračních rad v diecézích, které budou tvořeny běžnými křesťany, nikoliv klérem, a které budou dozorovat pastýřskou službu biskupa.
Má být posílena role žen ve všech rozhodovacích procesech. Bylo také výslovně zmíněno, že má být upuštěno od praxe, kdy jsou řeholní sestry využívány na pomocné práce, za které dostávají jen symbolickou nebo žádnou odměnu.
„S tím se pojí požadavek na zásadní revizi kanonického práva. Mají-li být posíleny synodální prvky při řízení a rozhodování v církvi a mají-li do nich být zapojeny ženy, musí se změnit některá ustanovení kanonického práva,“ dodal Opatrný.
Podle jezuitské revue America je synoda o synodalitě a celý proces synodální cesty největší události od II. vatikánského koncilu. Uvidíme, zda bude očekávání na reformu a obnovu života církve, aggiornamento pro 21. století, naplněno, nebo vyhrají čtenáři Christnetu, kteří v aktuální anketě vyjadřují spíše skeptické názory na budoucnost církve.
