Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
Lidé kulturního a civilizovaného světa nemohou ani letošní Vánoce slavit v pokoji. Zatímco na ukrajinské frontě bojují Ukrajinci a vojáci dalších národů o naši svobodu a náš osud, Izrael se jen velmi pomalu vzpamatovává z události, která mu připomněla, že i dnes, osmdesát čtyři let od začátku druhé světové války, je pro některé lidi národem určeným k vyhlazení.
Existuje mnoho svědectví o tom, jak vypadaly Vánoce v Osvětimi. Dozorci od začátku tvrdě pronásledovali jakékoliv slavení narození Spasitele. Obvykle nechali postavit v táboře vánoční stromek s rozsvícenými světly, pod který ještě živým obyvatelům tábora dali dárek v podobě desítek právě zavražděných lidí. Někteří členové hnutí odporu propašovali do baráků maličký stromek, u něhož se tu a tam podařilo některému z vězněných kněží sloužit vánoční mši svatou. I tak za to mnozí zaplatili svým životem.
Zanedlouho bude do betlémských jeslí uloženo židovské dítě, které se za necelé tři desítky let začne mezi lidmi projevovat jako Mesiáš. To, čemu dnes říkáme antisemitismus nebo odpor vůči Židům, zažil Ježíš a jeho blízcí na vlastní kůži. Celé křesťanské dějiny jsou prostoupeny kázáními a úvahami o tom, jak na sebe Židé přivolali Boží hněv za to, že nám zabili Krista Pána. Však i ten koncentrák mnoha našim bratřím a sestrám v židovské víře přáli ti, kteří měli plná ústa Boží lásky a Božího milosrdenství. To malé židovské dítě je od začátku svého života uprchlíkem. Stěhuje se z místa na místo a před svými rodiči i blízkými se čím dál tím víc projevuje jako „jiné“. To dítě, které se ztratilo a diskutovalo s učenci v chrámu, mezi nás nepatří, mohli by říct Ježíšovi kamarádi a jejich rodiče. Je jiné, kdoví, co z něho vyroste.
Spisovatel Arnošt Lustig se ptal, co by asi dělal Sókratés, Platón nebo Aristotelés, kdyby přijeli transportem do Osvětimi nebo do Treblinky. Co by si na pozadí svých filosofických úvah mysleli o člověku? Saint-Exupéry, který zemřel v roce 1944, si uměl svůj život po válce představit již jen jako zahradník. Blízké mu začalo být také ticho kontemplativních řádů. Strašná spousta těch, které dnes vnímáme jako ikonické osobnosti 20. století, ty těžké chvíle na Západě i na Východě nepřežily. Víme, v co doufali, na co se připravovali a do čeho by se asi rádi pustili. I když měli po deziluzi obou válek právo nedoufat v nic a nevěřit nikomu a ničemu, vidíme, že ti, kteří nevsadili na kartu poválečné spásy komunismu a socialismu, začali znovu promýšlet smysl a podstatu Kristova vykupitelského příběhu. Spisovatelé, filosofové, básníci, umělci všech možných oborů a mezi nimi dokonce i někteří teologové se začali ptát, kde na tom zvláštním spáleništi, kde skončily milióny nevinných životů, má své místo Boží Syn, Pán Ježíš.
Kladu si podobnou otázku. Kde má ve světě, který je tak silně infikován konspiracemi, odporem ke svobodě, obdivem k tyranům a úctou ke zlodějům a zlodějíčkům, kteří si v síle své pofidérní svobody umí sáhnout do cizích peněženek a osudů, kde v tom všem má místo Pán mého srdce, Ježíš, na jehož kartu jsem kdysi vsadil úplně, ale úplně všechno? Kde je jeho místo v církvi a teologii, kde se samozvaní nadřízení chovají ke členům Božího lidu jako k méněcenným a kde je možno s křesťanskými myšlenkami na rtech se vzájemně vyhazovat z práce a dělat si naschvály?
Nehledám místo Ježíše z Nazareta ve svém srdci. To srdce mu patří právě tak jako jeho Matce a jeho Otci. Hledám místo Božího Syna v tomto světě, k němuž by konečně začali přicházet ti, kteří se potřebují z něčeho uzdravit a kteří by rádi, po dlouhém čase nebo prvně v životě, zažili něčí obejmutí. Souhlasím, že i 28 druhů vánočního cukroví stačí, a vím, že není snadné udržet mírovou linii mezi zastánci pravého a umělého vánočního stromku. Stojím na straně těch, kteří se na Vánoce zabezpečili vším asi tak, jako by očekávali zásah exoplanety velikosti Měsíce. Chtěl bych právě letos potkat to malé židovské dítě, které změnilo běh světa, a rád bych ho poprosil, aby mě a mé blízké ubezpečilo, že všechno to, co se kolem nás děje, má jeho Otec pod kontrolou a že to celé k něčemu je.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
