Seznamka
Zdeněk A. Eminger
Autor: Michal Bauer Pticen
V příklonu části české, ale také slovenské společnosti k vizi Putinova geopolitického uspořádání, již nelze zastírat, že část obyvatelstva a část církví – a doufám, že stále část menší – vcelku bez rozpaků přijala styl a jazyk ruské propagandy, která si na mnoha úrovních nebere servítky se západní demokratickou společností. Součástí sice primitivního, ale léty ověřeného a fungujícího ruského diskurzu je i mnohovrstevnatý útok na náboženskou a filozofickou svobodu jednotlivce. Jak se zdá, tak tradičně nejjednodušší narativ o zkaženosti současné západní kultury je narativ o sexuální zvrácenosti části evropského obyvatelstva. Ten je čím dál tím častěji používán i v politické rétorice a hlavně před volbami.
Pseudoargumenty ruské a rovněž i ruské pravoslavné strany, které se týkají mravní dekadence Západu, nevyděsí ty, kteří se umí takovému masivnímu nátlaku zvenčí bránit silou kritického myšlení, jehož součástí je i velkorysá a hodnotově pozitivní reflexe Kristova vykupitelského příběhu. Vidíme, že základy nenávisti vůči západní společnosti, jejíž civilizační a kulturní výdobytky jsou podle Rusů ve srovnání s doktrínou „ruského světa“ nesrovnatelně slabší, tvoří nenávist a odpor v oblasti svobody, lidské identity a sexuality. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit onen soustředěný útok na domnělou pan-sexualizaci evropské západní společnosti. Útoky zvenčí, které jsou okamžitě přejímány nejen exponenty výše zmíněných zemí z řad některých politiků a církevních představitelů, ale také lidmi, jejichž občanská aktivita a kreativita spočívá v ovládání klávesnice a tapetování sociálních sítí svými teologicko-filozofickými myšlenkami, jsou tak jako útoky náboženské a ještě nedávno rasové a třídní motivovány principem lži a násilí, které jsou nejen v ruském světě chápány jako přirozená forma mezilidské komunikace a jako základy apologie jejich vize světa.
Heterosexualitu či homosexualitu nevnímají jako hluboké a pestré vazby osob stejného nebo různého pohlaví, které v obou případech zakládají, neboť zakládat touží intimní, trvalé a věrné mezilidské vztahy. Heterosexualita a homosexualita, stejně jako problematika LGBTQ+ tu je nahlížena optikou veterinární a pornografickou. Ta se stává klíčovým kritériem jejich „celostního“ pohledu na člověka. Pakliže pornoprůmysl zobrazuje jednotlivce a skupiny prostřednictvím jejich sexuálního výkonu, který bývá přeháněn a karikován podle potřeb porno-konzumentů ad absurdum, soudí tímto pohledem i ty, kteří jsou v jejich vnímání čímkoliv jiní, kterým nerozumí, s nimiž mají problém, jehož kořeny netkví v těch druhých, ale v nich samých. Je pochopitelné, že čím větší neporozumění, tím větší představivost a bájivost, s níž si tito lidé do nás projikují své neuskutečněné erotické představy a laické zkušenosti veterinární a zemědělské.
Chcete-li se opravdu dostat k jádru věci, jako jsou například vztahy lidí a uspořádání jejich životů, je prvním předpokladem úspěchu získat jejich důvěru. Jen tak vás pustí k sobě blíž. Sekulární, politické i církevní žonglování s pohlavními orgány úplně cizích lidí a to, jakým způsobem se o svých spoluobčanech a bratrech a sestrách v Kristu vyjadřují, ukazuje, že si takovou důvěru nikdy nezasloužili a patrně nikdy nezaslouží. Jejich povědomí o tajemství lidské identity a vztahů není v žádném případě podložené odborně. Odborník a specialista má právo a povinnost přicházet s kritickými námitkami, musí to však dělat v etických limitech svého oboru a prostřednictvím pojmů, jazyka a řeči, které nepřipomínají hekání v pornofilmech nebo hovory z kravína. Urážky a dehonestace lidí jiné celolidské orientace, které se tak jako vždy v minulosti brzy překlopí do jiných podob nenávisti, nemají svůj pramen ani ve spirituálním, teologickém, filozofickém a obecně náboženském prostředí. Texty a tradice velkých živých náboženství totiž takovým způsobem nehovoří. Nenávist vůči jinakosti, která nikomu neubližuje a jejíž nositelé chápou téhož Boha, ve kterého věřím já, jako zdroj svého života, nemá pramen ani v tzv. tradičně, patriarchálně orientovaných svazcích, neboť ani v nich nelze činit sexuální orientaci jediným kritériem hypotetické či přímo nárokové lásky, nebo naopak nenávisti. Optika filmů pro dospělé, kterou ochránci veřejné morálky svlékají druhé do naha, nemá nic společného ani s klíčovým pojmem, který tak často opakoval a žil Pán Ježíš – s láskou k Bohu a láskou k bližnímu.
Bývalí komunisté a dnes neofašisté, kteří si udělali z církevních společenství stabilní základnu ke hlásání svých kosmeticky upravených sloganů a klišé, dnes za přizvukování některých církevních představitelů velebí „rozumnou“ politiku válečného zločince Putina, který skrze distribuci „ruského světa“ dodává do svých bývalých satelitů to „správné“ porozumění smyslu života a podoby mezilidských vztahů. Zadejte si do webového vyhledávače nebo YouTube sousloví „Meanwhile in Russia“, abyste v hrubých rysech porozuměli, o čem je řeč. Blázni a poloblázni po šesti sedmi rozvodech blouzní na táborech lidu o tradiční rodině. Celibátní chlapíci, které by rozrušil i obrázek pohlavního ústrojí z učebnice biologie, se v krátkých tikťokových, instagramových, youtubových a facebookových skečích křižují od hlavy až k patě, aby vzápětí zneuctili své posluchače, své bývalé kamarády, přátele, sourozence a někdy i rodiče. Lidé, kteří dávají ostentativně najevo, že nežijí žádnou formou sexuálního života, protože jsou bytosti duchové, udivují v debatách detailními znalostmi pornografické branže a pojmoslovím, které hospodář v dobrém rozmaru používá pro domácí zvířectvo. Nestydí se už nikdo. Za nic. Nikdy. Z Facebooku vám zaručeně smažou fotografii bronzových soch nahých bojovníků z Riace, ale vyhrožování a nactiutrhání vůči lidem jiné sexuální orientace – které je paradoxně kodexem této platformy zakázáno – zde zůstane a bude kvést. Zločiny sexuálního násilí jsou bagatelizovány, přičemž prostředí, které tyto hanebnosti umožňuje, se zvláště ve středo- a východoevropském prostředí znovu zakaluje, hrubne a stává se pro mnoho křesťanů nesnesitelným.
Pakliže část českých křesťanů na všech úrovních jejich služebného či hierarchického postavení vnímá své spoluobčany a své blízké výhradně prostřednictvím jejich pohlavního ústrojí, neodvažuji se ptát, co si v hloubi své duše myslí o Bohu, o církvi, o Ježíši Kristu a o dějinách, které i přes všechny pády způsobené člověkem směřují v Božím plánu ke svému jedinému a možnému cíli. O něm přece věříme – proto jsme lidé věřící –, že bude cílem, v němž nás Pán vezme do své náruče i přesto, že si to podle lidských měřítek, reprezentovaných i tímto pornografickým a veterinárním pohledem na člověka, nezasloužíme. Je úplně lhostejné, že se jeden nebo dva lidé křesťanské orientace v republice věnují z hlediska katolické morální teologie a etiky oblasti sexuality a že se snaží sledovat alespoň základní odbornou diskuzi zúčastněných oborů. Pokud je možné, aby se nejen v době voleb, ale i běžně, v kostelích, v kázáních, v diskuzích a výkřicích duchových katolíků a ostatních duchových křesťanů objevoval tento pokleslý pohled na antropologii člověka, nespasí nás žádné etické přednášky, semináře a přehledy na téma lidské sexuality a vztahů. Problém nemají ti, kteří upřímně, ve víře, v modlitbě a v lásce hledají svoji identitu. Problém mají ti, kteří se na základě svých diváckých preferencí domnívají, že intimní vztahy se vyčerpávají v tom, že po sobě lidé od rána do večera lezou, třou se o sebe, líbají se a dělají zvrácenosti, za které jsou herci ve filmech placeni.
Když jste, bratři a sestry v Kristu, věřili, že Země je placatá, že lidé jiné barvy pleti nejsou lidé, že lidé jiných náboženství jsou heretici, na něž se nevztahuje spása, když jste věřili, že můžete potřísnit církevní život tu kolaborací s nacismem, tu kolaborací s jinými tyraniemi, když jste věřili, že ženy mají sotva poloviční práva a děti žádná, a když jste věřili dalším a dalším nesmyslům, byli to nejlepší lidé církve, kteří pro vás a pro církev obětovali kus svého života, aby vám vysvětlili, že se mýlíte a že jste místo Kristu uvěřili spíš jeho pomlouvači. Také dnes by měla církev věnovat nemalou část své energie, lidského potenciálu, času a prostředků, aby vám vysvětlila, že šesté přikázání je v katolicky chápaném Desateru šesté, a ne první, a že bez prvních dvou se vám stane právě to, co se vám stane – že zaměníte dar víry, v němž jste byli pozváni k lásce, za ideologii, která vás nabádá, abyste druhé soudili podle kritérií, podle nichž byste sami pravděpodobně neobstáli. Jedním z nevyřčených, ale skutečných jmen našeho Pána je ten, který se každý den sklání k naší bolesti, temnotě a strachu. Dělá to i na úrovni naší sexuality a bude to dělat až do konce časů.
Tyrani a revoluce vždycky požírali své lidi. Vy, kteří zůstanete ve své nenávisti vlažní, nebo se jí dokonce po svém obrácení vzdáte, budete dříve nebo později pronásledováni svými bývalými souputníky. Bude už ale pozdě a jen těžko najdete místo bezpečí, neboť jste po léta pomáhali místo bezpečného domova budovat prostředí, v němž pod povrchem bublá hněv. Vpusťte, prosím, do svého života a do svých vztahů radost. Nedejte, aby vaše osobní neštěstí a duchovní chaos živený kazateli nenávisti a strachu ovlivňoval i další životy. Zkuste to. Budete překvapeni, jak sladká je Boží láska.
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
